Hermetická poesie

 

autor: Croix (vlastní tvorba)

4.8.12

 

Alchymicko-apokalyptická

 

 Kálí přišla a jako oběť chce

 - zlaté tele!

 Náš protějšek v akáše

 chvěje se jako přetopený kotel

 jemuž Princip nejvyšší

 ventil uzavřel

 obtěžován už naším syčením.

 

 Drak už dávno nespí

 ale dýchá ti na záda

 jedenáctý rok

 teď můžeš občerstvit se ovocem

 kdysi zapomenutým

 ze stromu více nestřeženého

 a napít se z pramene prýštícího z paty dubu

 tak dojdeš štěstí a budeš připraven

 až budou padat hvězdy

 sražené dračím ocasem.

 

8.8.12

 

 

ZOMBIE

 

 Jsem mezi vámi

 vámi s výrazy skleněnými

 vámi se zraky upřenými

 na bleskové noviny.

 

 Tváře vaše zkřivené

 srdce, duše zlomené

 chtivosti vy sluhové

 svobody jen domnělé.

 

 Myslíte, že nevěříte ničemu

 ale věříte úplně všemu

 ovce v drápech ničemů

 bytosti - k ničemu.

 

 Najít v srdci probuzení

je těžké leč nutné obrození

ničemů odpojení a vaše osvícení

které vám vřele přeji.

 

 

9.8.12

 

GRÁL

 

Hluboko v dubovém lese

nachází se hrad

s věžemi a cimbuřím

věčným ohněm uvnitř

střežený dvěma lvy.

Ten zelený tě uvítá

červeného však musíš najít

i kdyby tě oř sedmkrát shodil

nezbývá než osedlat ho znovu

a jako jezdec hledat v lese

červeného lva.

Když lva najdeš, lvem se staneš

nalezneš tak pramen

nesmáčivé vody

proudící zpod věčného dubu

a na hradě z Panny ve fontáně

vytryskne dvojí liquor

z každého jejího prsu

a přece jeden jediný

stačí jen nabrat do kalichu

a nepatrně svlažit rty

pak budeš mluvit ptačí řečí

znovuzrozený navěky.

 

10.8.12

CELETNÁ A TEMPLOVÁ

 

 Černá madona hledící na tebe

 ve zlaté kleci v Celetné

 střežící tu vstup do nebe

 pod ní zástupy početné

 jimž ukazuje Syna člověka

 Isis je to však odvěká

 lidmi dnes zapomenutá

 na krok od ulice Templová

 kde bratři měli ve sklepě

 kamenný oltář skrytý dovedně

 aby Pannu mohli uctívat tajně

 tak jak věděli, že je to správně.

 

 

 

18.12.12

O MĚ

 

Dub světa
Rys lesa
Ten co hledá
Nebesa

 

2.5.13


NEHERMETICKÁ GLOSA

inspirovaná jednou internetovou diskuzí...

 

Bez těžkých období nelze ocenit lehká, bez příkoří nelze ocenit přízeň..     Vymazlené děti jsou nakonec jen tupí nespokojení egocentrici, ač by měli být teoreticky jako andělé žijící v blaženosti.. Vůbec ne..   Absence problémů neplodí blaženost ..   Blaženost je spíš procházka v jarním lese při vědomém povýšením se nad  hloupé nízké problémy, pomíjivé a plozené chtivostí vlastní i cizí, schopnost blaženosti je nad nimi a tak blaženost zůstává, pokud to člověk zná.. Není žádného trvalého pocitu štěstí pocházejícího z vnějšku, trvalý je jen ten, který si dokážete vytvořit a uvědomit sami v sobě ve svém duševním nitru, když volně připomenu Eduarda Tomáše. Všechno ostatní pomíjí a vyvolává jen pořád dokola novou žádost a tedy pocit, že něco nemám, že mi něco chybí. Přitom nemůžete nikdy mít všechno, co byste chtěli. Jde o to přijmout, že vnitřní pocit štěstí s tím nijak nesouvisí, není na to vázaný, k němu vlastně nepotřebujete nic. Pocit štěstí můžete mít jen tak, když jste ho schopni.