Hermés ke svému synu Tatovi o tom, že NEZJEVNÝ BŮH JE NEJZJEVNĚJŠÍ

16.04.2013 19:07


(http://www.fysis.cz/hnauky)

 

    Také tuto řeč přednesu tobě, Tate, abys nezůstal nezasvěcený do mystérií Boha, který je příliš mocný, než aby mohl být pojmenován.  Uvědom si tedy, jak se ti to, co se mnohým zdá nezjevné, stane nejzjevnější. Vždyť by to vůbec nebylo, kdyby to bylo nezjevné. Každý jev je totiž zplozený, neboť se zjevil. Nezjevné jest však vždy, nepotřebuje se zjevovat. Je stálé a činí všechno ostatní zjevným. On sám je nezjevný, neboť vždy jest. Ač zjevující, sám se nezjevuje. Sám je nezplozený, všechno však představuje v představivosti. Vždyť zjevování v představivosti se týká pouze zplozených věcí. Zjevování v představivosti  totiž není ničím jiným než zrozením.
    Ten Jeden nezplozený je samozřejmě nepředstavitelný i nezjevný, všechno však představuje a skrze vše a ve všem se zjevuje - a zejména pak těm, kterým se rozhodl se zjevit. Ty se tedy, můj synu Tate, nejprve modli k Pánu a Otci, který je Jediný, avšak není Jeden, nýbrž Jeden je od Něho, aby se ti dostalo Jeho milosti a byl jsi schopen poznat tak velikého Boha, a aby ti dal ve tvé mysli  zazářit třeba i jedinému ze svých paprsků. Vždyť jedině myšlení spatřuje nezjevné, neboť je samo nezjevné. Pokud jsi toho schopen, zjeví se tvým očím Mysli. Pán není skoupý:  zjevuje se skrze všechno v Kosmu . Můžeš snad spatřit své myšlení, chopit se jej svýma rukama a nazřít obraz Boha? Pokud je ti nezjevné i to, co je v tobě, jak se ti bude skrze tvé oči zjevovat On sám v sobě samém?
    Pokud Jej však chceš spatřit, poznej Slunce, poznej běh Luny, poznej pořádek hvězd. Kdo opatruje tento pořádek? Vždyť veškerý pořádek je ohraničen číslem a místem.
...
    A sama Medvědice se otáčí okolo sebe samé a spolu se sebou otáčí celým Kosmem. Komu patří tento nástroj? Kdo obehnal moře hranicemi? Kdo usadil zemi <na jejím místě>? Musí přece být někdo, kdo by byl stvořitelem a vládcem toho všeho. Je totiž nemožné, aby byly místo, číslo či míra uhlídány bez toho, kdo je stvořil. Vždyť žádný pořádek nebyl stvořen nemístností a neúměrností - ačkoli ani ta není bez vládce. A i když je nepořádek neúplný, neboť zadržuje - rozumí se povahu pořádku - podléhá i on vládci, který jí  pouze zatím žádný pořádek nepřiřadil.
    Kéž bys tak mohl nabýt křídla, vznést se do vzduchu a vznášet se mezi nebem a zemí! Vidět pevnost země, přelévání moře, proudění řek, volnost vzduchu, hbitost ohně, běh hvězd i rychlost nebe, které toto vše obstupuje. Ach, synu, jak přešťastná je to podívaná, nazřít v jednom okamžiku toto vše: nehybného, jak se hýbe a nezjevného, jak se zjevuje skrze vše, co činí. Toto je pořádek Kosmu, toto je uspořádání  pořádku.
...
                Nikdo přece neříká, že by socha vznikla bez sochaře nebo obraz bez malíře. A tento výtvor by měl vzniknout bez Tvůrce? Ó jak veliká zaslepenost, jak veliká neúcta,  jaký nedostatek soudnosti! Nikdy, můj synu Tate, neupírej výtvorům jejich Tvůrce.
...
    Pokud mne však nutíš říci něco ještě odvážnějšího, pak pravím, že jeho bytostným určením je vše plodit a činit. A jako není možné, aby něco vzniklo bez stvořitele, tak by ani on sám nemohl vždy být, kdyby vždy vše nečinil: na nebi, ve vzduchu, na zemi, v hlubině, v celém Kosmu i všude ve Vesmíru, v tom, co je, i v tom, co není. Neboť v tom všem není nic, čím by On sám nebyl. Sám je vším, co je, a sám je vším, co není. Vše, co je, totiž zjevil, zatímco vše, co není, podržuje v sobě samém.
    Toto je Bůh, který je příliš mocný, než aby mohl být pojmenován. Toto je nezjevný, který je nejzjevnější. Je nahlédnutelný Myslí, a přesto viditelný očima. Je netělesný a přece mnohotělesný, ba spíše všetělesný.   Tento, který není, jest ničím. Je totiž vším a tedy i tímto. A proto má všechna jména, neboť jest od jednoho Otce, proto však zároveň sám jméno nemá, neboť je Otcem všeho.