Pohár neboli Jednota

16.04.2013 19:04

Řeč Hermova k jeho synu Tatovi   (http://www.fysis.cz/hnauky)

 

Hermés: Řeč, Tate, rozdělil  tedy  mezi všechny lidi, Mysl však nikoliv. Ale ne snad, že by některým nepřál: vždyť nepřejícnost nepřichází odtud,  nýbrž povstává  dole v duších lidí, kteří nemají Mysl.
Tat: A proč tedy, otče, nerozdělil Bůh Mysl všem?
Hermés: Chtěl ji postavit doprostřed, synu, jako cenu, kterou si duše mají vybojovat.
Tat: A kam ji postavil?
Hermés: Naplnil Jí veliký Pohár, seslal jej dolů a ustanovil hlasatele, jemuž přikázal hlásat lidským srdcím toto:

“Ponoř se, to, které můžeš, do tohoto Poháru; to, které věříš, že vystoupíš k Tomu, kdo tento Pohár seslal; to, které poznáváš, k čemu jsi povstalo.”

Ti pak, kdo této zvěsti porozuměli  a ponořili se do Mysli, získali účast na známosti a stali se dovršenými lidmi, neboť přijali Mysl.

Ti však, kdo se s onou zvěstí minuli, jsou sice sami rozumní, ale Mysl nepřijali, a proto jim není známo, k čemu povstali a díky jakým počátkům. Jejich vnímání mají blízko k vnímáním nerozumných tvorů. Jejich povaha  spočívá v náruživosti a vášni, nad ničím nežasnou, a to ani nad tím, co stojí za podívanou; oddávají se rozkoším a choutkám  svých těl a věří, že kvůli nim člověk povstal.

Ti však, Tate, kdo získali účast na onom vznešeném daru od Boha, ti jsou co do svých skutků ve srovnání s těmi druhými jako nesmrtelní oproti smrtelným.

.....

Neboť Dobro je přístupné,  bez hranic a bez konce, a samo o sobě je navíc bez počátku - to jen nám se zdá, že jeho počátkem je známost.  Známost se však nestává počátkem Dobra, nýbrž nám pouze poskytuje počátek našeho seznamování s Ním. Chopme se tedy rychle tohoto počátku a všechno rychle projdeme.
    
Velmi křivolaká je však ta cesta, na níž máme opouštět věci, které nás obvykle obklopují, a vracet se k těm, jež jsou dávné a původní. Vždyť věci, které se jeví, nás těší, nezjevné však vzbuzují nedůvěru. Zjevným je ovšem zjevnější vše zlé, zatímco Dobro je jim nezjevné; nemá totiž tvar ani výraz. Proto je podobné sobě samému, ale nepodobné všemu ostatnímu. Je totiž nemožné, aby se netělesné zjevovalo tělu.

.........


Neboť Jednota je počátkem a kořenem všeho a je ve všem jako kořen a počátek. Bez počátku pak není nic. Počátek však není z ničeho, než ze sebe sama, protože je počátkem všeho ostatního. Tím je ovšem právě proto, že se mu jiného počátku nedostalo. Jelikož je tedy Jednota počátkem, obsahuje v sobě zároveň všechna čísla, sama v žádném obsažena; plodí všechna čísla, sama jiným číslem nezplozena. Vše zplozené je pak nedokonalé a dělitelné,  může růst nebo se zmenšovat; dokonalému se však nic takového nestává. Co pak může růst, roste od Jednoty, je to však v zajetí své vlastní slabosti, neboť to již není schopno obsáhnout Jednotu.
Toto je tedy obraz Boha, Tate, který jsem se ti pokusil načrtnout, nakolik je to možné. Pokud onen obraz přesně nazřeš a poznáš  očima srdce ("nahlédneš Myslí,"  "uvědomíš si"), věř mi, synu, nalezneš cestu k tomu, co je nahoře. Spíše tě však povede sám ten obraz. Ta podívaná má totiž jednu zvláštní vlastnost: Zmocňuje se těch, kdo dospěli až k jejímu nazření, a přitahuje je, jak se říká, jako magnetovec železo.