Hermetická poesie
autor: Croix (vlastní tvorba)
4.8.12
Alchymicko-apokalyptická
Kálí přišla a jako oběť chce
- zlaté tele!
Náš protějšek v akáše
chvěje se jako přetopený kotel
jemuž Princip nejvyšší
ventil uzavřel
obtěžován už naším syčením.
Drak už dávno nespí
ale dýchá ti na záda
jedenáctý rok
teď můžeš občerstvit se ovocem
kdysi zapomenutým
ze stromu více nestřeženého
a napít se z pramene prýštícího z paty dubu
tak dojdeš štěstí a budeš připraven
až budou padat hvězdy
sražené dračím ocasem.
8.8.12
ZOMBIE
Jsem mezi vámi
vámi s výrazy skleněnými
vámi se zraky upřenými
na bleskové noviny.
Tváře vaše zkřivené
srdce, duše zlomené
chtivosti vy sluhové
svobody jen domnělé.
Myslíte, že nevěříte ničemu
ale věříte úplně všemu
ovce v drápech ničemů
bytosti - k ničemu.
Najít v srdci probuzení
je těžké leč nutné obrození
ničemů odpojení a vaše osvícení
které vám vřele přeji.
9.8.12
GRÁL
Hluboko v dubovém lese
nachází se hrad
s věžemi a cimbuřím
věčným ohněm uvnitř
střežený dvěma lvy.
Ten zelený tě uvítá
červeného však musíš najít
i kdyby tě oř sedmkrát shodil
nezbývá než osedlat ho znovu
a jako jezdec hledat v lese
červeného lva.
Když lva najdeš, lvem se staneš
nalezneš tak pramen
nesmáčivé vody
proudící zpod věčného dubu
a na hradě z Panny ve fontáně
vytryskne dvojí liquor
z každého jejího prsu
a přece jeden jediný
stačí jen nabrat do kalichu
a nepatrně svlažit rty
pak budeš mluvit ptačí řečí
znovuzrozený navěky.
10.8.12
CELETNÁ A TEMPLOVÁ
Černá madona hledící na tebe
ve zlaté kleci v Celetné
střežící tu vstup do nebe
pod ní zástupy početné
jimž ukazuje Syna člověka
Isis je to však odvěká
lidmi dnes zapomenutá
na krok od ulice Templová
kde bratři měli ve sklepě
kamenný oltář skrytý dovedně
aby Pannu mohli uctívat tajně
tak jak věděli, že je to správně.
18.12.12
O MĚ
Dub světa
Rys lesa
Ten co hledá
Nebesa
2.5.13
NEHERMETICKÁ GLOSA
inspirovaná jednou internetovou diskuzí...
Bez těžkých období nelze ocenit lehká, bez příkoří nelze ocenit přízeň.. Vymazlené děti jsou nakonec jen tupí nespokojení egocentrici, ač by měli být teoreticky jako andělé žijící v blaženosti.. Vůbec ne.. Absence problémů neplodí blaženost .. Blaženost je spíš procházka v jarním lese při vědomém povýšením se nad hloupé nízké problémy, pomíjivé a plozené chtivostí vlastní i cizí, schopnost blaženosti je nad nimi a tak blaženost zůstává, pokud to člověk zná.. Není žádného trvalého pocitu štěstí pocházejícího z vnějšku, trvalý je jen ten, který si dokážete vytvořit a uvědomit sami v sobě ve svém duševním nitru, když volně připomenu Eduarda Tomáše. Všechno ostatní pomíjí a vyvolává jen pořád dokola novou žádost a tedy pocit, že něco nemám, že mi něco chybí. Přitom nemůžete nikdy mít všechno, co byste chtěli. Jde o to přijmout, že vnitřní pocit štěstí s tím nijak nesouvisí, není na to vázaný, k němu vlastně nepotřebujete nic. Pocit štěstí můžete mít jen tak, když jste ho schopni.