Alexandr Dugin: To je velká válka kontinentů III.
Vzgljad: Co je třeba dělat v nejbližších letech?
A.D.: Je třeba hrát o čas. V globálním světě dochází k oslabování americké hegemonie – a čím déle se budeme držet - v jakékoliv poloze, tím větší šance bude řešit vše mírně a klidně. Čas pracuje pro nás.
To co se děje kolem Nullandové, když jedná s EU jako matka s dítětem, je příznakem hysterie. Oni pomalu ztrácejí kontrolu nad světovou ekonomikou, pomalu přichází nová vlna krize. Ve skutečnosti Amerika žije v předvečer svého konce a jako každá říše se snaží prodloužit dobu své existence. Jednání Nullandové je jako jednání rižského OMONu v období konce SSSR, poslední agónie. Odtud pocházejí úniky, zmatenost, nedodržování vlastních slibů. Amerika padá a brzo se zhroutí. Jak brzy – to je složitá úvaha, může to trvat 20 let a může to trvat 2 roky. Ale to, že je řeč o konci americké globální hegemonie, chápou i samotní Američané. A proto žijí podle zásady „ty umři dneska, já zítra.“ Amerika tuhle hru hraje, je připravená utopit kteroukoliv zemi světa, která se jí brání, v krvavé občanské válce.
Vzgljad: Včetně Evropy…
A.D.: Samozřejmě. Zejména proto byla nutná strategie přílivu migrantů a multikulturalismu, aby byla maximálně oslabena evropská společnost - zbavit ji její homogenity (Nota bene!!, pozn. překl.).
Amerika bude exportovat občanskou válku a smrt, jako to dělá v Iráku, Afghanistánu, Libyi, Sýrii. Nyní to začíná v Bosně, potom to přijde do dalších balkánských zemí, možné jsou konflikty v Maďarsku a Rumunsku. Válka všech proti všem. A občanská válka na Ukrajině, to je pro USA způsob jak odložit svůj vlastní kolaps.
Vzgljad: Varianta rozpadu země a občanské války na Ukrajině je pro USA základním nebo nouzovým plánem – v případě, že jsou naprosto přesvědčeni o tom, že se eurointegrace nedaří?
A.D.: I když jsou USA nejsilnější ze všech, jejich vliv slábne. Vydali se na cestu sklouzávání směrem dolů, k pádu ne samotných USA, ale americké hegemonie. Paralelně s tím se bude Evropa stávat samostatným hráčem, hrajícím částečně s Amerikou, částečně s Ruskem. Dnes hrají z 95 procent s Amerikou a z 5 procent s Ruskem. Tento poměr se bude postupně měnit se stejnou rychlostí, s jakou bude opadávat vliv USA. Evropa dojde k normálnímu stavu: 50 procent s USA, 50 procent s Ruskem.
Pokud Evropa jde tímto směrem - a my stojíme tváří tvář slábnoucí Americe – západní vliv na Ukrajině bude rok od roku slabší. Už nebude narůstat, Evropa nebude přihrávat Americe, ona už tak se snaží méně vměšovat do ukrajinské situace, to se snaží činit jen američtí „kříženci“ (pozn. překl. : podvraťáci, vořeši?) mezi Evropany. Evropa bude z ukrajinských dějin odstraněna.
Otázka nikdy nebyla o vstupu Ukrajiny do EU, to se nikdy nestane. Řeč šla o etapě, smlouvě o asociaci, a to v momentě, kdy Řecko a Maďarsko začali mluvit o otázce možného vystoupení z EU. Iniciativa zatáhnout Kyjev do EU byla ne-evropská a zrušený podpis využili k tomu, aby zaseli semeno občanského konfliktu.
Takže pokud se Rusko bude držet, dokonce i ne moc šikovně a bez ideje, jestli Putin udrží linii, kterou drží nyní a neudělá krok zpět, tak čím déle se bude držet, tím větší je šance, že Ukrajina se sama od sebe vrátí na naši stranu. To je objektivní. Chtěl bych, abychom jednali věcněji, efektivněji, ale i když jednáme s malou efektivitou, přece jen konáme alespoň něco a v podmínkách oslabování USA nám to dává šance. Ale, samozřejmě, pokud by USA byly v dobré kondici, pokud by vývoj v Evropě nebyl katastrofální, bylo by to nedostatečné. Ale nyní našim protivníkům věci padají z rukou – a my se musíme pouze držet. Pak máme šanci zachránit Ukrajinu i sebe.
Vzgljad: Na co máme sázet na Ukrajině?
A.D.: Na Ukrajině Američané nechtějí demokracii. Jak to? Vždyť oni vždy prosazovali demokracii…? Nyní je kromě Ukrajiny sotva nějaká demokratičtější země na světě, je nepravděpodobné, že někde ještě existuje tolik demokracie (pozn. překl.: k 20.2. 2014). Je toho dosaženo za pomocí dvou pólů: západu a východu Ukrajiny. Pokud by někdo chtěl vnucovat výhradně svojí vůli, druhá strana má všechny nástroje aby ji zastavila a plácla ho přes ruce. Juščenko pracoval v „oranžovém“ duchu čtyři roky a byl s potupou odhozen. Janukovič taky není svobodný – jakmile řekl, že za ním je Moskva, okamžitě dostala jeho legitimita takový úder, že byl nucen odvolat Azarova a mluvit o premiérství Jasenjuka.
Ukrajina vyčerpala demokratické možnosti. Demokracie na Ukrajině dnes pracuje ne jen proti nám, ale i proti Západu. Protože každá demokratická vůle lidu přivede znovu k vítězství Janukoviče. A snahy o přepočítávání hlasů opět povedou ke konfrontaci. Demokracie není východisko pro nikoho – ani pro nás, ani pro Západ, protože nikdo s její pomocí nemůže na Ukrajině nijak pokročit dál.
Nyní je hlavním problémem na Ukrajině údajně to, že člověk USA je Jasenjuk a Evropy – Kličko a co dělat s Tjagnibokem a Pravým sektorem Američané nevědí. Tak to není, oni velmi dobře vědí, co s nimi dělat. Protože hlavní intrika ukrajinské situace spočívá v tom, že Američané nadále nemohou využívat ve svých geopolitických plánech demokracii. Demokracie se stává nepřítelem USA. Demokracie jin nevyhovuje v Evropě, protože když se podíváme na demokratické rozhodování Francouzů, tak bude zaměřené proti zákonu o homosexuálních sňatcích a Skotsko vystoupí ze svazku Velké Británie.
Takže si myslím, že Američané mají velmi odlišný plán pro Ukrajinu. Ekonomicky ji nepotřebují, Evropa se jí také nechystá přijmout. Odpověď je jen jedna: Američané chtějí ustavit na Ukrajině nacionalistickou, nacistickou diktaturu (pozn. překl.: jasnozřivě řečeno pár dní předem…). Proto je hlavní postava Tjagnibok - a Jasenjuk, to je jen krytí. Nacionalismus je jediný způsob jak mobilizovat západní Ukrajinu do ostré politiky. Odepsat demokracii a pod egidou ukrajinského protiruského neonacismu mohou dosáhnout silové kontroly nad východem a Krymem. V duchu Saakašviliho – propracovali to v Gruzii a na Ukrajině už mohou jednat a vyhnout se neúspěchu z Jižní Osetie v roce 2008.
Vzgljad: To je krvavý scénář…
A.D.: Zatím ještě ne. Příchod neonacistů k moci v Kyjevě vytvoří předpoklady pro tvrdý nacionalistický režim. Který bude ihned požadovat stažení Černomořské flotily ze Sevastopolu a zrušení všech rozhodnutí východních oblastí zaměřených proti nové vládě, začnou tvrdá represivní opatření. V tom momentu přijdou Američané, kteří řeknou Rusku přibližně to, co jsme jim řekli, když jsme vstoupili v roce 1979 do Afghanistánu: oni nás pozvali. Tehdy nám tvrdili, že naše pozvání je falešné, protože nás pozvali komunisti a teď jim budeme zase mi říkat, že mají falešné pozvání, protože je pozvali neonacisti. Ale je to otázka síly – jestli Američané vstoupí na Ukrajinu, mohou nás postavit před ultimátum stažení Černomořské flotily, vyhrožujíce jadernou válkou.
Na to spoléhají na Ukrajině, protože všechno ostatní tam už i tak mají, nic dalšího demokratickým způsobem se tam už neprosadí. Demokratické hlasování ustaví znovu ten samý obrázek a dále se bude postupně zvyšovat sebeuvědomění východu, který se bude vzdalovat západu Ukrajiny, bude se tvořit ideologie východní Ukrajiny. K tomu bude docházet nevyhnutelně jako reakce na to, co se děje v zemi nyní – Ukrajinci jen potřebují čas, aby k tomu došli.
Takže Američané se zkrátka rozhodli předat moc neonacistickému vedení – právě tohle jim umožní řešit své bezprostřední problémy – i když jen dočasně a za strašnou cenu. Ale oni jsou pragmatici, přemýšlejí dva tři tahy dopředu. Přepadnou Afghánistán a nepřemýšlejí o tom, co bude za 10 let.
Překlad: CROIX