CROIX: Demonstrace proti Babišovi
Demonstrace proti Babišovi
CROIX
…pardon za nezávislou justici… nám o tomto víkendu proběhnou v Praze na Letné. Nebudu teď rozebírat motivaci a míru porozumění aktuální politické situaci účastníků této a předcházejících takto oficiálně zaměřených demonstrací z nedávné doby, to má mnoho vrstev a určitě se najdou jiní, kteří se tomu budou věnovat s dostatečnou erudicí.
Rád bych se ale pozastavil nad tím, za co, či za koho, tam ti účastníci demonstrovali a budou demonstrovat ve skutečnosti. „Za nezávislou justici“, ani proti Babišovi to totiž není, resp. primárně není, ačkoliv si to tak patrně většina z nich malovala či maluje.
Proč to není primárně proti Babišovi? Protože kdyby byl teď čistě teoreticky předsedou vlády třeba Kellner, nebo Strnad, nebo lecjaký další miliardář, který nepřísluší k těm „správným hochům“, bylo by organizováno to samé. Změnilo by se jen jméno na cedulích a heslech. Ale tím, kdo šel s kůží na trh a podařil se mu úspěch ve volbách u zdaleka největší skupiny voličů, byl právě Babiš. Proto je teď předsedou vlády.
Jeho novum a síla je právě v tom, že jako první český miliardář – či chce-li někdo, jak se dnes říká, oligarcha – přestal uplatňovat svou moc a vliv proxy přes koupené šašky v politických stranách, jako tomu bylo dosud zvykem, kdy skutečně vlivní pánové žijí zdánlivě neúčastní na politice uprostřed svých rozlehlých nemovitostí zde, nebo i v zámoří. Babiš do toho šel otevřeně a uspěl. Ale kdyby to tak udělal třeba Kellner, měl by to „hnutí odporu“ na krku on. Nejde opravdu nevyhnutelně o konkrétní jméno. To je jen shoda okolností vyplývající z té verze reality, která se poskládala.
Podstata věci spočívá v tom, že Babiš svým vítězstvím ve volbách a sestavením vlády, do jejíhož čela se postavil, odtlačil od centra moci „dobré hochy (i dobré holky)“, už tak dost frustrované opakovaným zvolením Miloše Zemana do prezidentské funkce. Dvě nejvýznamnější státní funkce, vládu, plus i pozici předsedy sněmovny a situaci v parlamentu teď „dobrá parta“ nemá pod kontrolou, a kdyby jen to. Ale to si dál může každý domyslet, rozebírat do přílišných podrobností to v tomto článku nechci. Všechno se to samozřejmě promítá zpětně do ekonomiky a jinam, včetně nuancí české zahraniční politiky. A je z toho velké zle. Nejen v zemích českých.
Milošova a Andrejova vítězství mění reálně poměr sil v českém rybníce. Andrej v čele vlastní vlády, byť sabotované jak to jde oranžovou pátou kolonou „správné party“, znamená, že vláda už primárně nejde na ruku miliardářům ze „správné party“, prostě proto, že to už po dlouhých letech není výhradně jejich vláda. A jejich najatí šašci se z toho mohou pominout. Protože nejsou schopni plnit své úkoly, kvůli kterým jedině má jejich placená účast v politice nějakou cenu. A tím se dostáváme k jádru věci.
Celé se to nejvíce demaskovalo v závěru činnosti Sobotkovy vlády. Přes medializovanou aféru kolem bytů OKD vyšlo dostatečně zřetelně najevo, že pár posledních vlád bylo vlastně proxy Bakalových. K němu si pak můžete připočíst do „správné party“ některé další. Jsou to zejména ti, kteří také financovali Drahoše proti Zemanovi. Jejichž politické projekty byly v posledních letech opakovaně neúspěšné. Všechno je to logické, jednoduché (odkryjeme-li svrchní krycí vrstvu, o což se nyní náznakem pokouším) a hlavně – zapadá to do sebe a vysvětluje problém –podle mě – bezezbytku. Vedle nejvlivnějšího Bakaly to jsou například majitel Jablotronu Dalibor Dědek, spolumajitel finanční skupiny RSJ Libor Winkler, vlastník skupiny Wikov Martin Wichterle, spoluvlastníci BDP Partners Vasil Bobela, Petr Pudil a Jan Dobrovský. Výčet není úplný.
Demonstrace a boj proti Babišovi s cílem jeho odstavení od moci proto jsou snahou o restauraci probakalovské vlády těch, kteří mají skutečný vliv a kontrolu nad příslušnými procesy.
Nevědomí demonstranti se tak stávají „kanónenfutrem“ těchto sil, jimž z nevědomosti poskytují patřičnou stafáž pro akceleraci všestranné kampaně vedené proti babišovské vládě.
Ať už si myslí že demonstrují za nezávislou justici (hezké heslo, ale Benešová dlouhá léta v době předchozího vrcholu její kariéry nikomu takto nevadila), nebo přímo proti tomu „zlému“ Babišovi, v konečném důsledku se angažují a bojují za Bakalu a návrat jeho proxy vlády. Nic míň a nic víc.
Snahy organizátorů demonstrací, včetně té na Letné, o srovnávání, resp. vytváření za vlasy přitažených paralel ať už v rovině ideové, nebo početní z hlediska množství přítomných, nebo z hlediska účasti některých řečníků, kteří to měli zjevně personálně evokovat, s demonstracemi v r. 1989, mi proto přijdou panoptikální. Což jim neubírá na nebezpečnosti, neboť zároveň míří směrem ke zvrácení výsledků posledních parlamentních voleb, které se jim naprosto nehodí.