O VÁNOCÍCH
O VÁNOCÍCH
U evropských národů i národů jiných světadílů patří k největším svátkům v roce vánoce. Po celém světě mají mnoho společného, ale také zvláštního. Český národ si vytvořil tak osobitou podobu těchto svátků, že pojem „české vánoce“ má specifický kulturní význam. Zahrnuje bohatou a mnohověkou tradici lidových obyčejů, obřadů a s nimi spojených folklórních projevů. S lidovou tradicí je v bezprostředním kontaktu vysoké umění. Od středověku až do nejnovější doby se vánoční motivy zobrazují ve výtvarném umění. V dějinách hudby mají pevné místo vánoční koledy, pastorely, i jiné skladby inspirované vánocemi. Vánoční svátky a jejich zvláštní atmosféra k nám promlouvají v dílech největších osobností české literatury. České vánoce prožíváme každoročně, od svého dětství. Pro každého z nás mají jiné kouzlo. Všichni je však pro svůj život potřebujeme. Patří k historickému a kulturnímu povědomí českého národa. Jsou částečkou jeho národní paměti. Živým kulturním dědictvím. Není v Evropě národa, který by se mohl pochlubit tak podrobným popisem slavení vánoc v minulosti, jaký Čechům zanechal učený mnich Jan z Holešova z doby vlády Karla IV. Až udivuje, že většina jím popsaných lidových obyčejů se v paměti našeho lidu zachovala dodnes. Tradice tu přetrvala staletí a svědčí o kontinuitě jedné části naší národní kultury.
…
Vedle nábožensky laděného adventu, jehož počátky lze přesně historicky zařadit, prožíval lid předvánoční období obyčeji, z jejichž průběhu vyzařovala zvláštní tajemnost. O jejich vzniku víme doposud jen velmi málo.
V tradici evropských národů je značně rozšířená stará představa o tom, že o dlouhých zimních nocích se přírodní síly dostávají do divokého zápasu, svět je zaplněn démonickými bytostmi, divokým vojskem. Slunce, symbol tvořivé síly, jako by jimi bylo poraženo. S těmito předkřesťanskými představami se při šíření svého učení dostávala do střetu církev. Pohanské náboženství bylo v lidu zakořeněno tak silně, že nebylo možno je rychle a beze zbytku vymýtit. Církev proto zvolila jiný postup. Dala ve svém kalendáři pevné místo světcům podle významných událostí jejich života (smrt, přenesení ostatků apod.), což vedlo k překrytí rozmezních dnů starého pohanského kalendáře.
Přes veškeré vynaložené úsilí dát legendám i svátkům křesťanský obsah i háv však proniklo sem mnoho pohanského, mnohdy převrstveného křesťanským nánosem a přeformováním ovšem často pozměněného. Pohanské a křesťanské se v lidových obyčejích, obřadech a svátcích propojilo natolik, že je lze dnes stěží od sebe oddělit.
Václav Frolec a kol.: Vánoce v české kultuře, Vyšehrad, Praha 1989, s. 9 a 24.
Použitý ilustrativní obrázek vlastní.
