Taira Šigesuke: Bušidó.
Taira Šigesuke: Bušidó. Cesta samuraje. vyd. Mgr. Zdeněk Kurfürst – Temple, Praha 2002.
Taira Šigesuke (1639-1730), japonský samuraj, autor knihy ponaučení pro válečníky, z níž jsou citované úryvky.
Počáteční promluva:
Hlavním cílem v životě člověka, jenž se považuje za válečníka, by měla být neustálá myšlenka na smrt, přítomná v mysli dnem i nocí, od počátku roku až k jeho konci.
Pokud jsi schopen v každé situaci myslet na smrt, pak jistým způsobem naplňuješ cesty věrnosti a všedních povinností vůči své rodině i svému pánovi. Stejně tak ti bude umožněno vyhnout se myriádám neštěstí a pohrom, budeš fyzicky zdatný a zdravý, a navíc můžeš očekávat dlouhý život. Upevní se také tvůj charakter a poroste hodnota tvé osobnosti.
Veškerý lidský život je vlastně totožný s večerní rosou a ranním mrazem, přičemž je brán jako cosi velmi křehkého a pomíjivého. A pokud se toto přirovnání dá spojit s životy obyčejných lidí, pak lze říci, že život válečníků je ještě křehčí a riskantnější a jeho existence mnohdy bývá i záležitostí pouhého okamžiku.
V případě, že lidé vezmou za své přesvědčení o dlouhém životě bez možnosti předčasné smrti, pak kdykoliv může přijít něco neočekávaného i navzdory jejich jistotě, že budou věčně vykonávat svoji práci a starat se o svoji rodinu.
Se stálou myšlenkou na smrt můžeš mluvit a odpovídat na otázky ostatních lidí, a přitom stále chápat váhu a důležitost každého slova, tudíž se ti nemůže stát, že by ses bezdůvodně zapletl do nedůležitých hádek a sporů. Stejně tak tě nenapadne chodit na pochybná místa ani když tam budeš pozván a tím se vyhneš možným nesnázím. A toto je způsob, jak nechat kolem sebe míjet ony myriády neštěstí a pohrom, a přitom si být stále vědom možnosti smrti.
Lidé všech společenských tříd, nižších i vyšších, se neustále přejídají, příliš mnoho pijí a příliš často se oddávají svým touhám, to vše v nejvyšší možné míře, přičemž na přítomnost smrti v tomto světě ani nevzpomenou. Způsob tohoto života vyčerpává jejich organismus, a proto většinou umírají pozoruhodně brzy.
Život s neustálou myšlenkou na smrt, a to i v období mládí, umožňuje válečníkovi se bez potíží sám o sebe postarat. Může si sám stanovit dávky jídla a pití, zdržovat se svých tužeb a chovat se obezřetně vůči okolnímu světu. Výsledkem je pak fyzická zdatnost, zdravý a dlouhý život.
Pokud nabudeš přesvědčení, že na tomto světě zůstaneš po dlouhý čas, objeví se ve tvém životě různá přání i potřeby, a ty si pak život bez nich nebudeš umět ani představit. Budeš chtít to, co mají ostatní, budeš lpět na svém majetku a neustále počítat.
Ale v případě smíření se se smrtí tvoje žádostivost přirozeně slábne, a v návaznosti na to se samozřejmě utlumují i hrabivé, sobecké zlozvyky. Tímto způsobem se tvůj charakter upevní, zdokonalí a tvá osobnost poroste.
O čajovně
Účelem čajovny je především potěšit návštěvníky svým jednoduchým zařízením a klidem, jenž v nich pokaždé vládne. Nezáleží zde vůbec na tom, jak jsou lidé bohatí, jaké mají postavení či kolik si již vyzískali v životě slávy. Dvory těchto čajoven se snaží kopírovat scenérie hor, lesů, údolí a řek. Najdou se zde rohože z bambusu, sloupy ještě nezbavené kůry, přírodní střešní okapy, otevřená okna s bambusovými roletami, hrubé, neopracované dveře a branky vyrobené z větví. Vše dýchá volností a ztrácí veškerou přísnost, což je považováno za hlavní cíl klidných čajoven. Čajové nádoby i nábytek nebývají honosného vzhledu, ale vycházejí z čisté a volné přírody. Tato místa se snaží vyhnout jakémukoliv projevu materialismu.
Připrav si tedy vhodné a klidné místo pro čaj, a pokud si tak již učinil, užij si prostého popíjení čaje z jednoduchých, obyčejných nádob starší výroby.
Vždy pamatuj na skutečnost, že i lehké a jednoduché se lehce stane těžkým a složitým. Snadno lze totiž propadnout smyslu pro luxus. Člověk třeba vidí u souseda krásnou čajovou konvici, začne po ní též toužit a začne být nespokojený se svou vlastní. To stejné pak samozřejmě přijde i u ostatního nádobí, a ty budeš postupně toužit po lepších a lepších věcech. Začneš navštěvovat výhodné a levné obchody, kde se budeš učit odhadovat cenu starožitností a kde budeš kupovat za nízkou cenu pěkné nádobí. Potom vždy, když uvidíš něco hezkého v cizím domě, projeví se tvé chtivé sklony a ty začneš o danou věc prosit. Pokaždé, když si koupíš nějaké nové nádobí, časem tě zaručeně omrzí a ty se opět budeš soustředit na koupi něčeho nového za nejnižší možnou cenu. Tvé chování a postoje se začnou nápadně podobat jednání městského kupce, jenž se zajímá pouze o obchod a peníze. Ztratíš tak pravý význam a směr cesty válečníka a staneš se člověkem špatného, povrchního charakteru. Je asi nakonec lepší nezajímat se o čajový obřad vůbec, než se stát válečníkem, který ztratil správnou cestu. Ale pokud již jednou na správné cestě jsi, pak tě nemůže už nic zastavit.
Výběr přátel
Ve službách svého pána má každý válečník vedle sebe mnoho druhů, s nimiž tráví čas ve službě. Ale je přirozené spřátelit se blížeji jen s některými z nich, především s válečníky statečnými, inteligentními i vlivnými. Bohužel, takových druhů neexistuje mnoho, takže pokud se najde alespoň jeden, dá se hovořit o velikém štěstí. Takovýto přítel je potom v nouzi opravdu velkou pomocí.
Je hanbou, pokud válečník zklame své druhy a není schopen býti jim přítelem. Ještě horší pak je, když se snaží být důvěrným se všemi a často přebíhá ze strany na stranu.
Válečníci mohou být opravdovými přáteli jen za předpokladu, že si navzájem vidí do srdcí. Je velkou chybou sdružovat se s lidmi jen za účelem pobavení se nebo za účelem pouhé konverzace. Vyloženým prohřeškem pak je až příliš důvěrné chování, popíjení a vyzpěvování po nocích i neopatrné řeči, jež někdy nakonec mohou vést od přátelství až k nenávisti. Když potom není nikoho, kdo by mohl pomoci se smířením, oba jedinci jsou schopni dlouho si navzájem ubližovat, ale naopak neschopní svůj problém vyřešit.
Vnější vzhled těchto lidí může hovořit o válečnických rysech, ale jejich duše zcela odpovídá charakteru obyčejného dělníka.
Kultura
Každý profesionální válečník by měl být vzdělán jak ve válečných záležitostech, tak i v kulturní a společenské oblasti. Rozhodnost, odvaha a síla ještě nedělají válečníka válečníkem. Pokud se spokojíš jen s tímto, pak můžeš být spíše nazýván obchodníkem, jenž se rozhodl konat službu válečníka. Kulturní vzdělání, jehož by se mělo dostat každému opravdovému válečníkovi, zahrnuje i takové věci, jako je poezie či čajový obřad, a lze se je učit i kousek po kousku ve volném čase.
Člověk bez řádného vzdělání je málokdy schopen pochopit podstatu věcí, jež přešly nebo přetrvávají. A pokud jsi takovýmto člověkem, pak narazíš na spoustu překážek, i když budeš velmi chytrý a schopný při vykonávání svých úkolů.
Může se ale i stát, že se v rámci vzdělávání pustíš špatným směrem a osvojíš si postoje a chování domýšlivého člověka. Budeš mít sklony dívat se na nevzdělané a negramotné lidi shora, a možná si i navíc rozvineš smysl pro exotické věci. Budeš si myslet, že vše co přichází z ciziny, je dobré, a budeš si stát pevně za svým přesvědčením. Nikdy nepřiznáš, že tyto věci jsou nepraktické pro naši zem a naši dobu, i když jsou zajímavé teoreticky. Buď opatrný, protože domýšlivost a slepé trvání na svých pravdách jsou strašnými věcmi.
Když přijde na řadu studium poezie, je vhodné věnovat mu nějaký čas, a to i pokud jsi jen válečník nižší hodnosti. Rozhodně by ses měl o poezii zajímat a příležitostně bys měl být schopen pár veršů složit. v minulosti žila spousta slavných velitelů a chrabrých válečníků, kteří se dle japonského zvyku cvičili v umění skládat verše i básně.
Nesmíš ale při studiu zapomenout na všechny své povinnosti a dopustit, aby tvá mysl byla soustředěna pouze na poezii. v takovém případě může tvé srdce i tvář změknout, a ty se budeš svému okolí jevit jen jako přejemnělý aristokratický válečník, jenž se nechová, jak by se slušelo.