BOJE NA UKRAJINĚ K 8.6. 2022
Ruská strana pokračuje v rámci druhé fáze speciální vojenské operace v taktice postupné eliminace těžké techniky a kvalifikované živé síly protivníka, kdy pokračují mohutné raketové, letecké a dělostřelecké údery na příslušné cíle při minimalizaci vlastních ztrát, neboť ruská strana nepodniká žádné masové ofenzívy, které by takové vlastní ztráty způsobovaly. Účinnost této taktiky dokládá fo, že ukrajinská strana už prakticky není schopna významnějších protiútoků a její obrana se postupně začíná drolit. Na nejexponovanějším úseku bojů na Donbasu jsou nyní často nasazeny na místo již neexistujících původních nejbojeschopnějších jednotek pravidelné armády, které byly vycvičeny aby dokázaly plně operovat ve spolupráci s vojensko-technickou podporou ze strany NATO, jednotky tzv. teritoriální domobrany, jakýsi ukrajinský "volksturm", který na celém území Ukrajiny čítá dalších cca. 300.000 příslušníků. Bojová hodnota a morálka těchto jednotek je však podstatně nižší. Jaké ztráty má nyní původně 250.000 pravidelná ukrajinská armáda, dochází-li k tomuto jevu, si lze pouze domýšlet, nutně se však jedná o ztráty v řádu desetitisíců. Zelenskyj přiznal, že denní ztráty mají cca. v síle dvou praporů na živé síle, což je kolem 800 vojáků denně, ale pravděpodobně se z ukrajinské strany jedná o hodně optimistické "přiznání" ztrát.
Součástí ruské taktiky je neustálý tlak v hlavních směrech, tj. v chersonské oblasti a na Donbasu, kde jsou sváděny nejúpornější boje. Ukrajinský režim, aby nedošlo k rychlému zhroucení fronty, sem přisouvá dodatečné posily z jiných oblastí a ty jsou postupně likvidovány včetně zahraniční vojenské pomoci ve formě těžké bojové techniky. Skladové, a nejen skladové, zásoby bojové techniky v zemích bývalého východního bloku i zemí Západu postupně nevratně mizí na Ukrajině. Proč asi, když to výsledek operace stejně nezvrátí? To se dovíme v nejbližších letech...
V oblasti Donbasu vytrvalý úporný tlak ruských ozbrojených sil postupně vytlačuje síly ukrajinského režimu z mnoha obcí, naposledy z Severodoněcka a Svjatogorsku a postupně směřuje k vytváření taktického obklíčení hlavních ukrajinských sil na Donbase. Pokud jde o Severodoněck a Lisičansk, zde již byly ukrajinské jednotky v síle tisíců vojáky takto prakticky odřezány od zásobování. Taktické obklíčení znamená, že jednotky nebyly zcela fyzicky obklíčeny ze všech stran, ale poslední zásobovací trasy jsou už pod dělostřeleckou kontrolou ruských sil.
Relativní "pomalost" postupu vojsk samovyhlášených lidových republik (Luganská a Doněcká) a Ruska na Donbase je dána významně tím, že zde ukrajinský režim budoval 8 let od roku 2014 důkladnou hloubkovou obranu s vybetonovanými četnými podzemními strukturami, proti nimž by masové útoky vedly k těžkým ztrátam na ruské straně. Zóna Donbasu je proto v rámci celkové ruské taktiky pod soustavnou těžkou palbou a postup následuje vždy až po podstatném oslabeníi sil protivníka na tom kterém úseku na nějž byla vedena palba.
Specifický vývoj pokračoval v oblasti Charkova, kde podobně jako předtím v okolí Kyjeva a Černigova ruské síly postupně opustily ukrajinské území, aby byly přeskupeny na hlavní výše uvedené úseky fronty, které byly po skončení první fáze speciální vojenské operace preferovány. Na tato území se pak vrátily některé ukrajinské jednotky. Částečně to proběhlo i v charkovské oblasti. Ruské jednotky zde nejprve opustily většinu území, kam ukrajinská strana potom napravila zpátky svoje vojenské jednotky, reálný kontakt s ruskými silami byl při těchto posunech nevelký. Později Rusko v okolí Charkova z části oblasti zase ukrajinské síly vytlačilo atd. Tyto pohyby pomyslné fronty v sekundárně významných úsecích vedou k tomu, jak se zdá, že ukrajinské síly nejsou na stále se pohybující linii fronty schopny se zde důkladně zakopávat a budovat obdobnou linii hloubkové obrany, jaká byla dříve vytvořena na Donbasu Na všechny ty zprávy o vítězných ukrajinských protiofenzívách a obratech ve vývoji vojenské situace můžete klidmě zapomenout. Jednalo se, nejdřív v okolí Kyjeva, Černigova a pak Charkova, o najíždění na území předím opuštěná ruskými vojsky, protože jejich útok do těch míst oblastí už splnil svůj účel a nebyl z jejich strany důvod je dále držet pod kontrolou. Jak se ukázalo po skončení první fáze operace, tyto ruské útoky měly primárně za cíl udržet zde podstatné části ozbrojených sil ukrajinského režimu, aby nemohly být během prvního měsíce bojů nasazeny na směrech ve skutečnosti tehdy nejdůležitjších - Izjum, Donbas, Mariupol, záporožská a chersonská oblast.
Na závěr opět něco statistiky.
Ke dni 05. 06. 2022 oficiální údaje ruského ministerstva obrany uvádějí následující statistiky ztrát způsobených ukrajinským ozbrojeným silám na bojové technice; zajímavé je sledovat ty kategorie bojové techniky, ve kterých ztráty překročily původní stavy před zahájením ruské speciální vojenské operace, neboť dokládají, jak velké objemy těžké vojenské techniky již byly (zatím) dodány v rámci zahraniční vojenské pomoci na Ukrajinu:
Původní stav na začátku speciální vojenské operace - ztráty - zničená technika nad rámec jejího stavu na počátku operace - % podíl ztrát na původním stavu:
Tanky a další obrněná vozidla 2.416 - 3.459 +1043
Raketometné salvové systémy 535 - 489 - - 91%
Dělostřelecké systémy a minomety 1.509 - 1.822 +313
Letadla 152 - 192 +40
Vrtulníky 149 - 130 - - 90%
Bezpilotní létající aparáty souhrnem ? - 1.150
Systémy PVO souhrnem, včetně krátkého dosahu ? - 335
Speciální automobilní vojenská technika ? - 3.488