K VÝROČÍ 9. KVĚTNA 1945
Připomeňme si konec 2. světové války a vítezství nad nad německým nacismem ve světle posledních událostí 2. světové války, které se odehrávaly na našem územi.
Ve dnech 2. – 8. 5. 1945 probíhala poslední velká tanková bitva 2. světové války v Evropě u Klenovic na Hané. Německé jednotky se snažily probojovat do amerického zajetí, ale až posledního dne kapitulovaly. Bylo zničeno na 40 sovětských a 30 německých tanků a samohybných děl, padlo 300 sovětských vojáků, 10 Čechoslováků, 150 Rumunů a přes 500 Němců.
Sovětská armáda dne 2. 5. 1945 osvobodila mj. Uherské Hradiště, Luhačovice, Napajedla a Valašské Klobouky.
Dne 3. 5. 1945 sovětská vojska osvobodily Karvinou, Orlovou, Český Těšín a Třinec..Eliminací německých ozbrojených uskupení v Javorníkách a Bílých Karpatech Rudou armádou bylo zároveň dokončeno osvobození Slovenska.
Ve dnech 5. – 9. 5. 1945 – Proběhlo Pražské povstání, které bylo součástí Květnového povstání českého lidu v roce 1945. Květnové povstání českého lidu bylo důkazem, že po celou válku existovalo na českém území organizované hnutí odporu, které dokázalo převzít moc již před německou kapitulací, takže český národ pouze nerezignoval a nekolaboroval, jak se nám dnes snaží tvrdit různí s cizí mocí naopak dnes kolaborující odborníci a média. Pokud jde o to, zda příchod sovětských vojsk do Prahy byl účinným osvobozením, což bývá v posledních desetiletích rádo zpochybňováno s ohledem na oficiální německou kapitulaci již o půlnoci 8. května středoevropského času, podotýkám, že blížící se sovětské jednotky rozhodným způsobem uspíšily německé stahování se z Prahy a českého území již předtím, než do Prahy došly, neboť německé síly prakticky prchaly před rizikem svého zajetí Rudou armádou. Ostatně víme, že na českém území boje pokračovaly ještě další 4 dny, bez ohledu na kapitulaci. Teprve příchod Rudé armády přinesl ukončení válečných aktivit německých vojsk, ukončení války a osvobození. Nejde tedy pouze o události 9. května 1945, ale o celkové zásluhy Sovětského svazu na osvobození Československa za celou válku.
K tomu trochu statistiky. Během osvobozovacích bojů na československém území (od 20.září 1944 do 12. května 1945) činily nevratné ztráty (padlí a zajatí) sovětských vojsk na 140.000 vojáků, rumunských vojsk (Rumunsko se přidalo na stranu spojenců v roce 1944) 33.000 vojáků, americké ztráty činily 800 vojáků (z toho v pozemních bojích na konci války něco přes 100, hlavní podíl do celkového počtu měly ztráty v řadách letců za celou válku), ztráty Vlasovců (Němci zajatých sovětských vojáků, kteří zradili svou vlast a národ a následně bojovali po boku nacistického Německa a naposledy se přidali na pár dní ke květnovému povstání, avšak předeším proto, aby se pokusili zlepšit svoji situaci po skončení války) čítaly asi 300 mužů. Během okupace zahynulo na 360.000 československých občanů; německými koncentračními tábory a věznicemi jich prošlo asi 450.000. Souhrnné německé vojenské ztráty během bojů na československém území včetně raněných a zajatých dosáhly čísla 850.000 osob.
Dne 6. 5. 1945 jednotky americké armády vstoupily do Plzně a Karlových Varů. Sovětská vojska zahájila postup od Drážďan směrem ku Praze.
Dne 8. 5. 1945 byla sovětskými vojsky osvobozena mj. města Louny, Most, Teplice, Duchcov, Litvínov a na východě území Olomouc, Přerov, Šumperk, Znojmo, Zábřeh,.
Dne 9. 5. 1945 za probíhajících bojů s německými nacistickými jednotkami byla osvobozena Praha a do 11. 5. 1945 probíhaly přes oficiální německou kapitulaci na mnoha územích českých zemí za účasti Sovětských vojsk a českých partyzánů boje se zbytky německé branné moci.
V době od 11. 5. do 12. 5. 1945 proběhla bitva u Slivice na Příbramsku. Poslední velká bitva 2. světové války. Zúčastnilo se jí na 6.000 příslušníků zbytků armády „Mitte“, zejména jednotek SS. Ačkoliv již bylo po oficiální německé kapitulaci, mnohé německé jednotky, které zůstaly na sovětské straně demarkační linie, se pokoušely dostat do amerického zajetí. Američané však 9. května v 19.00 hodin uzavřeli demarkační čáru a přestali zajatce brát. Velení výše uvedeného německého uskupení se již nepodařilo vyjednat přechod do americké zóny. Němci následně vybudovali tzv. opěrný rajón, uvnitř nějž se mstili na místním obyvatelstvu, kterému tak připravili peklo ještě několik dní po berlínské kapitulaci. Došlo k bojům s partyzány z oddílu „Smrt fašismu“ a členy Revolučních gard, ti však neměli šanci uspět. Němci se také střetli s předsunutými americkými jednotkami. Situaci vyřešilo až přisunutí jednotek tří ukrajinských frontů Rudé armády, které s využitím těžké techniky včetně nasazení kaťuší tyto stále bojující zbytky armády „Mitte“ konečně eliminovali.
A na závěr pointa, dne 17. 5. 1945 jednotky povstaleckého velitelství ALEX zahájily obsazování pohraničních oblastí odtržených po Mnichově v roce 1938 (z nichž nota bene! bylo v roce 1938 také odsunuto jejich české obyvatelstvo do zbylého vnitrozemí). Dne 22. 5. 1945 pak dostala rozkaz k obsazení pohraničí 1. československá armáda, ustavená reorganizací týden předtím z 1. československého armádního sboru.