Kdo je tady parazit? /Martin Rybář/
21.06.2023 20:10
Kdo je tady parazit?
Přání je často otcem myšlenky. Každý jedinec vyhledává libé pocity, nachází v čemsi potěšení, a tak sdílí, či si sám vytváří myšlenkový koncept, systém víry či jen prostý argumentační konstrukt, který mu tuto radost může poskytnout a ospravedlnit. To se týká i všech toxicit ve společnosti včetně závislostí a deviací, které se v ideálním případě touží stát společenskou normou. I odlidštěný psychopat má pro své chování a své cíle vždy právo na své straně, morální oprávnění a dobrý důvod, proč činí to, co činí.
Svatým právem malthuziána je toužit po redukci populace a pro splnění svého přání si za staletí vytvořil slušnou argumentační platformu a morální zdůvodnění. Nic neudělá malthuziánovi větší radost, než klesající populační křivka. Protože domněle vychází z ekonomického pragmatismu, zároveň automaticky vyznává pravidlo, že účel světí prostředky. Proto se nespokojí s kontrolovaným resp. plánovaným rodičovstvím či sterilizací dle jeho názoru geneticky podřadné části populace. Válka je velmi vhodný nástroj, který dokáže vyloudit úsměv na tváři nejednoho člena Davoského fóra. Slavným se stal úsměv Billa Gatese, když předpovídal novou a mnohem horší pandemii. Když před pár lety věštil ve svém projevu na fóru TED, že díky vakcinaci se podaří snížit populaci o 10 – 15 % jistě se cítil být ve svaté válce za lepší budoucnost. Malthuziáni resp. eugenici resp. transhumanisté jsou ve svých vlastních očích novodobými světci. Jejich bohorovnost těžko někdo překoná.
Thomase Roberta Malthuse k jeho teoriím o nekontrolovatelném populačním růstu, který je třeba zastavit, vedla údajně chudoba tehdejší Anglie. Vůbec nevzal v potaz, že Anglie byla v 18. století zároveň nejmocnějším a nejbohatším impériem, a že je velkou ostudou britské společnosti, že v zemi vůbec někdo trpí hladem. Mnoho návštěvníků Britských ostrovů v době jejich největší slávy včetně Karla Čapka šokovala bída nejchudších. Tuto necitlivost k masám chudých bohužel zdědili i současní malthuziáni, sdružující se kolem tzv. Římského klubu.
Ve své teorii Malthus tvrdí, že pokud se zlepšují možnosti využívání zdrojů prostředí a jiné faktory přitom populaci nelimitují, populační hustota i populace bude zákonitě stoupat. Bezprostřední zkušenost západních ekonomik tuto teorii vyvrací. Růst či pokles populace nestojí a nepadá s množstvím dostupných zdrojů a od určité úrovně zajištění zájem o reprodukci naopak klesá.
Svět vlastní a již po stovky let řídí nejbohatší elity a jejich korporace, ale jako viník současné situace nadměrné spotřeby je označován člověk. Korporace sofistikovaně útočí svou reklamou na nejnižší pudy člověka, redukují lidské bytosti na ekonomické jednotky, pracovní sílu a spotřebitele, přivlastňují si a drancují nerostné bohatství planety, vykořisťují miliardy, aby jim mohly prodat šunt, který bude třeba brzy nahradit, jen aby se kola businessu točila co nejrychleji a ony mohly skoupit další aktivum a dále navyšovat svůj majetek, ale viníkem současné situace je člověk, který bývá označován jako parazit, či rakovina planety. Kdo je zde ale tím skutečným parazitem? Nejotevřeněji se k této otázce vyjádřil otec současného krále Anglie, když prohlásil, že by se chtěl v příštím životě narodit jako smrtící virus, aby zredukoval světovou populaci. Malthuzián až za hrob. Čest jeho památce.
Kdyby ve své zredukovanosti aspoň ctili vyznavači této doktríny základní ekonomické zásady účinnosti a účelnosti, ale díky nabyté dominanci se jejich monopoly vyznačují naprostou ztrátou racionálního řízení a hospodárnosti. Díky své nenažranosti se už neudrží na vlastních nohou, a o to více musí vysávat národní ekonomiky různými penězovody, které ale se skutečnou ekonomickou výkonností a rentabilitou nemají nic společného. Green Deal je jedním z těchto penězovodů, který při prosazování nových technologií hrozí brzy zabít samotného hostitele této parazitické ekonomické struktury, protože je zároveň používán jako jeden z mnoha depopulačních nástrojů. Je čím dál těžší uvěřit, že strůjci chaosu mají nastávající pád pod kontrolou. Ostatně kontrolovaný chaos je protimluv. Obávám se, že Klausem Schwabem, který se snaží na konferencích Světového ekonomického fóra ujistit své souvěrce, že vše běží, jak má, hýbe v pozadí skrytá fanatická eschatologická síla, která má úplně jiný účel. Poslat svět nenažranosti do propadliště dějin.
Zakopaný pes jejich plánů totiž tkví v zákonitosti, kterou jsem tento článek začínal. Přání je otcem myšlenky. Celé malthuziánství je ve své rádoby bohulibé ochraně přírodních zdrojů a zachování udržitelného rozvoje pouhou moralizující zástěrkou pro nenasytnost těch, kteří se nechtějí o své bohatství a životní prostor s nikým dělit. Ve své dystopické představě dokonce předpokládají, že zpoplatní veškeré vodní zdroje světa a brzy snad i vzduch, který dýcháme, bude zpoplatněn. Malthuziánství je ve svém pravdivém jádru chorobou mysli, jako je třeba kleptomanie, a zároveň je výčtem všech smrtelných hříchů, pýchou, lakomstvím, závistí, hněvem, smilstvem, obžerstvím. Proto nás vyznavači této víry upřímně nazývají zbytečnými jedlíky. Taková chorobná vize prostě nebude mít právo na život.
Kdo by měl skutečný zájem na dlouhodobé udržitelnosti ekosystémů a lidské populace, musel by dělat opak toho, co tito jedinci činí. Prosazovat nikoli globalizaci ale národní státy, lokální ekonomiku a lokální produkci potravin namísto globálního trhu. A vše ostatní by následně mohlo běžet samospádem. Ať si každé společenství najde svůj recept na potravinovou a energetickou soběstačnost, a když se to na lokání či regionální úrovni nepodaří, není ohrožena příroda a člověk jako celek. Civilizace a ekosystémy v minulosti zanikaly, často vinou člověka, ale život a lidský příběh se odvíjel dál. Největším ohrožením udržitelnosti lidské existence a přírodních společenství je právě touha po globalizaci, bez které by ovšem nemohli vše vlastnit. A zde se znovu nabízí otázka, kdo je ten skutečný parazit? Člověk to není.