Konec války v květnu 1945 v Československu
CROIX
Většině z nás se asi při názvu pátého měsíce roku, května, vybaví spíše „máj“, čili měsíc lásky, „lásky čas", a samozřejmě rozkvétající příroda, která dala český název tomuto měsíci. Z historického hlediska je pro tento měsíc však charakteristický souhrn událostí spíše násilných, zlomových a krvavých (viz zde rubrika ČESKÝ HISTORICKÝ KALENDÁŘ k měsíci květnu). S ohledem na opět letos v těchto dnech (snad stále ještě slavený) konec 2. světové války, jejíž poslední velké boje v květnu doznívaly především na našem území, a to řadu dní i po dnes oficiálně připomínaném 8. květnu 1945, si připomeňme tehdejší události odehrávající se na našem území v oněch dnech. Porážku německého nacismu a osvobození východní a střední Evropy především jednotkami sovětské armády zpod jeho genocidní hrůzovlády si stojí za to stále připomínat a to zvlášť s ohledem na to, že v posledních desetiletích sílí tendence obrátit hodnotová znaménka výsledku v historické rovnici této války v jistém smyslu do opačných hodnot.
Povstaleckému vystoupení předcházela samozřejmě odbojová a partyzánská činnost na území protektorátu, kterou se Němcům nepodařilo nikdy zcela potlačit, byť odbojové organizace nesly po celou dobu nacistické okupace těžké ztráty na svých členstvech. Dle archivních údajů bylo k 31. 3. 1945 zapojeno, mimo další členy odbojových skupin vykonávající činnosti jiného charakteru, do aktivního partyzánského ozbrojeného odboje v českých zemích na 4.436 partyzánů. Na území českých zemí dále provedly na jaře 1945 sovětské jednotky 4. ukrajinského frontu do prvních dnů dubna 1945 na 30 výsadků organizátorských a rozvědných jednotek, které se připojily k domácímu odboji a pomáhaly se vznikem dalších partyzánských jednotek. Operační prostory partyzánských jednotek v předvečer květnového povstání českého lidu se nacházely mimo jiné v oblastech Brd, mezi Mělníkem a Ml. Boleslaví, na Vysočině, západně od Olomouce a v Beskydech.
S postupem sovětské armády na našem území v českých zemích propukal otevřený povstalecký odpor vůči německým okupantům již v průběhu dubna 1945, 18. dubna například na Ivančicku. Dne 26.4. 1945 bylo osvobozeno Brno 2. ukrajinským frontem. Během Bratislavsko- brněnské osvobozovací operace padlo na 17 000 sovětských vojáků. Během Ostravské operace vedené sovětskými vojsky do konce dubna (4. ukrajinský front) za účasti jednotek 1. československého armádního sboru (zejména 1. čs. samostatné brigády) byla osvobozena Ostrava (předtím během velmi těžkých bojů dne 22. 4. i Opava). Němci ztratili během ostravské operace 100.000 mužů na mrtvých, zraněných a nezvěstných a 150.000 zajatých. Na straně osvobozujících sovětských a československých jednotek padlo na 24.000 vojáků a 89.000 bylo raněných.
Dne 25. 4. 1945 proběhl poslední nálet na plzeňskou Škodovku, která byla v jeho důsledku ze 70 procent zničena. Nálet provedlo 276 bombardérů B-17, zahynulo 76 místních obyvatel. Od roku 1942 provedli západní spojenci 11 náletů na plzeňskou Škodovku a Plzeň, takže dobře znali navigaci tímto směrem. Takto zničující byl však až tento poslední vzdušný útok. Britové se snažili útočit na Plzeň už od roku 1940, tyto útoky však skončily většinou úplným fiaskem. Zatímco snahu zasáhnout Škodovku jako velmi významnou zbrojovku ze strany západních spojenců lze řekněme do roku 1944 považovat za pochopitelnou, sérii náletů na česká města a zejména dopravní uzly a průmyslové objekty v posledních týdnech války v roce 1945 už těžko.
1. 5. 1945 pak vypuklo povstání v Přerově, zároveň v oblasti Javorníků dosáhl postup sovětských vojsk kontaktu s tamními povstaleckými operačními oblastmi. Dne 2. 5. vypuklo povstání v Nymburce, kde si povstalci vynutili k 7. 5. kapitulaci německé posádky. Dne 4. 5. původně stávkový odpor přerostl v ozbrojené srážky s německými jednotkami na Úpicku v severovýchodních Čechách. Úpice byla osvobzena místními silami 8. 5. 1945. Na Rakovnicku vzrostl protiněmecký odpor po 3. 5. a z oblastních zbrojovek byly potom dodávány zbraně do Kladna, Berouna a do Prahy. Dne 5. 5. 1945 vypuklo povstání v Plzni a podstané části Plzeňska dostali pod svou kontrolu povstalci ještě před příchodem americké armády, což dnes není populární si připomínat.
Dne 6. 5. jednotky americké armády vstoupily do Plzně a Karlových Varů.
Ve dnech 2. – 8. 5. proběhla poslední tanková bitva 2. světové války v Evropě u Klenovic na Hané. Německé jednotky se snažily probojovat do amerického zajetí, ale až posledního dne tohoto boje kapitulovaly. Bylo zničeno na 40 sovětských a 30 německých tanků a samohybných děl, padlo 300 sovětských vojáků, 10 Čechoslováků, 150 Rumunů a přes 500 Němců.
Ve dnech 5. – 9. 5. probíhalo Pražské povstání, které bylo součástí Květnového povstání českého lidu, důkazu že po celou válku existovalo na českém území organizované hnutí odporu, které dokázalo převzít moc již před německou kapitulací, takže český národ pouze nerezignoval a nekolaboroval, jak se nám dnes snaží tvrdit různí s cizí mocí naopak dnes kolaborující odborníci a média. Pokud jde o to, zda příchod sovětských vojsk do Prahy byl účinným osvobozením, což bývá v posledních desetiletích rádo zpochybňováno s ohledem na německou kapitulaci již o půlnoci 8. května středoevropského času, podotýkám, že blížící se sovětské jednotky rozhodným způsobem uspíšily německé stahování se z Prahy a českého území již předtím, než do Prahy došly, neboť německé síly prakticky prchaly před rizikem svého zajetí sovětskou armádou. Ostatně víme, že na českém území boje pokračovaly ještě další 4 dny, bez ohledu na kapitulaci. Teprve příchod sovětské armády přinesl ukončení válečných aktivit německých vojsk a osvobození. Nejde tedy pouze o události 9. května 1945, ale o celkové zásluhy především Sovětského svazu na osvobození Československa za celou válku.
Pokud jde o tzv. vlasovce, čili příslušníky Němci zorganizované ze zajatců tzv. Ruské osvobozenecké armády, můj názor je takový, že to byli zrádci své vlasti, kteří sloužili nacistickým zájmům a za ně fakticky bojovali proti sovětské armádě. Podíleli se i na krvavém potlačení Varšavského povstání. Jejich několikadenní vystoupení proti německým jednotkám v Praze bylo provázeno vyjednáváním s českou národní radou a představiteli povstaleckých jednotek, kdy se snažili získat záruky poválečné bezpečnosti a "zásluhy" za boj proti nacismu, aby se vyhnuli poválečnému potrestání. Jejich dnešní adorace neodpovídá vojenskému významu, který pro pražské povstání ve skutečnosti jejich jednotky měly. Když požadované garance nezískali, začali Prahu ještě během povstání opouštět, aby se vyhnuli sovětskému zajetí a zúčtování.
K tomu co bylo dosud uvedeno trochu statistiky. Během osvobozovacích bojů na československém území (od 20. 9 1944 do 12. 5. 1945) činily nevratné ztráty (padlí a zajatí) sovětských vojsk na 140.000 vojáků, rumunských vojsk (Rumunsko se přidalo na stranu spojenců v roce 1944) 33.000 vojáků. Americké ztráty činily 800 vojáků (z toho v pozemních bojích na konci války něco přes 100, hlavní podíl na celkovém počtu měly ztráty v řadách amerických letců souhrnem za celou válku). Ztráty vlasovců, kteří zradili svou vlast a národ a následně bojovali po boku Němců a naposledy se přidali na pár dní ke květnovému povstání, avšak předeším proto, aby se pokusili zlepšit svoji situaci po skončení války, čítaly asi 300 mužů. Během nacistické okupace zahynulo na 360.000 československých občanů; německými koncentračními tábory a věznicemi jich prošlo asi 450.000. Souhrnné německé vojenské ztráty během bojů na československém území včetně raněných a zajatých dosáhly čísla 850.000 osob.
Ve dnech 11. – 12. 5. probíhala bitva u Slivice na Příbramsku. Poslední velká bitva 2. světové války. Zúčastnilo se jí na 6.000 příslušníků zbytků armády „Mitte“, zejména jednotek SS. Ačkoliv již bylo po oficiální německé kapitulaci, mnohé německé jednotky, které zůstaly na sovětské straně demarkační linie, se pokoušely dostat do amerického zajetí. Američané však 9. 5. v 19.00 hodin uzavřeli demarkační čáru a přestali zajatce brát. Velení výše uvedeného německého uskupení se již nepodařilo vyjednat přechod do americké zóny. Němci následně vybudovali tzv. opěrný rajón, uvnitř nějž se mstili na místním obyvatelstvu, kterému tak připravili peklo ještě několik dní po německé kapitulaci. Došlo k bojům s partyzány z oddílu „Smrt fašismu“ a členy Revolučních gard, ti však neměli šanci uspět. Němci se také střetli s předsunutými americkými jednotkami. Situaci vyřešilo až přisunutí jednotek tří ukrajinských frontů, které s využitím těžké techniky včetně kaťuší tyto stále bojující zbytky armády „Mitte“ konečně porazili.
Symbolickým i faktickým završením květnových válečných událostí na českém území pak bylo obsazování pohraničních oblastí odtržených Německem po Mnichově v roce 1938 (z nichž nota bene! bylo v roce 1938 také nemilosrdně odsunuto jako první jejich české obyvatelstvo do českého vnitrozemí), které zahájily 17. 5. 1945 jednotky povstaleckého velitelství ALEX. Dne 22. 5. 1945 pak dostala rozkaz k obsazení pohraničí 1. československá armáda, ustavená reorganizací týden předtím z 1. československého armádního sboru.
Článek trvale umístěn zde: https://kaliyuga0.webnode.cz/news/konec-valky-v-kvetnu-1945-v-ceskoslovensku1/