Martin Rybář: Boj o vlajku
12.03.2023 11:53
Boj o vlajku
Samostatné umístění napodobeniny ukrajinské státní vlajky na budově Národního muzea je nevhodné a ponižující. Tato nepatřičná výzdoba vyvolává oprávněně v občanech této země pobouření. Po podbízivé hysterii na začátku ukrajinského konfliktu naštěstí z většiny veřejných institucí a prostranství již modrožluté fangle zmizely, ne tak z budovy Národního muzea, které bývalo vždy symbolem českého národního obrození a české státnosti. Protože toto obsazení výsostné české instituce cizí vlajkou ohrožuje na symbolické úrovni naši státní suverenitu, je vhodné žádat její odstranění nebo alespoň v souladu s vlajkovou etiketou a českou zákonnou úpravou žádat umístění české vlajky na první čestné místo, pokud je tato podpora pro zmírnění utrpení ukrajinského lidu dle vedení muzea tak nezbytná.
Je mnoho prostředků, jak se této dehonestaci českého veřejného prostoru bránit. Násilné obsazení budovy a stržení vlajky spravedlivě rozhořčeným davem je však asi ten nejméně šťastný.
Aniž bych měl žaludek na to si to ověřit na vlastní oči a uši, v mainstreamovém zpravodajství včetně veřejnoprávních médií jistě nebude dnešní působivá a vydařená demonstrace proti zvůli moci (zákonodárné, výkonné i soudní) prezentována pádnými argumenty řečníků, hojnou účastí českého lidu, přímým svědectvím o zoufalé sociální situaci řady z nich či svým nezpochybnitelným mírovým poselstvím. Hlavním šťavnatým soustem reportáží bude izolovaná bojůvka pod schody muzea, která bude prezentovaná jako důkaz nesnášenlivosti a agresivního nacionalismu demonstrantů.
Zatímco se pokojný dav věnoval hlavnímu oficiálnímu programu demonstrace, před vchodem do muzea se zformovaly dvě nepočetné nepřátelské skupinky rowdies, jedni hájící modrožluté barvy a druzí hájící barvy trikolory. Mezi nimi pak kordon policistů. Nemůžu se zbavit pocitu, že aspoň na úrovni vyvolávačů, byly tyto tři skupiny řízeny z jedné centrály, jejíž snahou bylo právě dodat médiím tu správnou potravu pro důvěřivé diváky bezpečně lapené v gaučové hypnóze. Lidé s českými vlajkami skandující „Sundejte ten hadr“, co víc by si mohl redaktor progresivního média přát? To budou zase reportáže a komentáře plné dezolátů, spodiny společnosti, nevzdělaných venkovských balíků, rusofilů a další zvěře z džungle, která přece v postmoderní dekadentní nihilistické kultuře soustavného pokroku nemá co pohledávat.
Modrožlutá roleta se stala bohužel červeným hadrem, který má vydráždit býka, aby mohl obratný cizácký toreador bodnout mediální kopí přímo do srdce zaslepeného zvířete. Zbavme se co nejrychleji této modrožluté skvrny na veřejném prostoru v místech, kudy kráčely české dějiny, dobyjme zpět území, které patří především českému národu, najděme ale elegantnější řešení než je vyprovokovaná šarvátka, nad kterou krouží se svými kamerami bezectní mrchožrouti.
Přiznám se, že jsem neodolal a přece jen jsem poté, co jsem napsal výše uvedené, nakoukl do špeluňky továrny na souhlas idnes.cz. Bohužel jsem se nemýlil. Hned první titulek hovoří za vše: „Demonstranti se dobývali do Národního muzea. V poutech skončilo 18 lidí.“
Je to jako přes kopírák. Najatí provokatéři vyburcují pár horkých hlav a dopředu naplánovaný obraz demonstrace je vytvořen. Ta ve skutečnosti probíhala zcela mimo tento špektákl. Možná i ten článek šlo napsat dopředu a stačilo upřesnit počet zatčených osob. Pro příště se vyvarujme této naivity a veřejně označme provokatéry, kteří se kolem každé demonstrace pohybují. Jistě jsou to zas a znovu ty samé tváře.