O BUDOUCNOSTI EVROPY - 2 /Andrej Školnikov/

Vzniká otázka, jakou má Evropa perspektivu, jak může přežít v těchto podmínkách. Je potřeba si uvědomit, že při pokračování předchozích trendů by během 20 let Evropa byla Evropou regionů, malých kousků, a šance by neměla žádné. To byla součást globalistického experimentu směřujícího k vytvoření multikulturní struktury, o kterém se ukázalo už v roce 2012, že nebude funkční. Multikulturalismus v Evropě neprošel, což se v té době projevovalo např. v hysterice vyjádření Jacquesa Attalliho. Je otázkou, kde může dojít k obrození v Evropě. Od Evropy můžeme oddělit Velkou Británii. Tam mají samostatnou historii a odlišnou logiku uvažování. Jediná oblast v kontinentální Evropě, kde by mohlo dojít k vytvoření nějakého centra obnovy je střední a východní Evropa.

Jedná se o východní a jižní Slovany, Maďarsko, Rakousko, částečně severní Itálii, v Německu o území bývalé NDR a v malé míře o jižní Německo, zejména Bavorsko. Nikde jinde už není energie a ochota k obětem, není vůle něco udělat. Lidé jinde už byli od dětství odnaučováni bojovnosti natolik, že ji ztratili. To nelze rychle napravit, je to hluboko v lidském nitru. Je to otázka celkového charakteru a lze to těžko změnit. Taková změna je možná ve střední a východní Evropě, i když to bude velmi těžké, v západní Evropě už ne.

Proto je třeba odděleně posuzovat situaci v západní Evropě, která se bude převracet v pomyslnou "novou hansu" (svaz Hanzovní ligy, středověký spolek jednotlivých převážně německých obchodních měst, pozn. Croix), v lokální "Evropu regionů". Západní Evropu, Benelux, Skandinávii, čeká v nejbližších 20 letech rozpad na malé kousky, není jiné cesty.

U střední Evropy je šance 10 - 15 procent, že se sama postaví na nohy. Má 5 - 7 let na to, vytvořit funkční armádu. Situace je taková, že v Evropě během 2 - 3 let nastane katastrofa. Ne krize, ale ekonomická a politická krize přejdou do katastrofy. Ukáže se, že několik desítek miliónů neobarbarů, kteří tam přišli a dnes žijí na okraji společnosti, černoši, Arabové, Pákistánci, nezapojení do systému, nepracující a žijící na podpoře, zústalo bez prostředků. V současné době ve Francii stačí porodit tři děti a není třeba pracovat, stát vyplácí v takové situaci tolik peněz, jako kdyby ti lidé pracovali. Lidé zvyklí po generace takto žít na podpoře nebudou mít na jídlo. Ale míru agresivity, bojovnosti,  si udrželi na původní úrovni. Půjdou do ulic a budou chtít splnění svých požadavků. Budou tlačit na radnice, na vládu. Kdo se postaví statisícovým zástupům, aby je zastavil? Kde v Evropě najdete dostatek lidí ochotných v takové situaci do nich střílet, včetně jejich žen a dětí? V Británii problém nebude. Ta už se domluvila se středoafrickými státy jako je Rwanda, Uganda, o zřízení táborů pro bouřící se běžence na jejich území, kam je bude deportovat. V kontinentální Evropě je situace jiná, tam se nic takového nepovede. Není odpovídající armáda, není policie. Policie působí v regionech s migranty, kteří si policisty mohou najít. Policie není způsobilá to zvládnout.

Povede to ke společenskému zlomu, který v dalších letech zrodí nacionálliberalismus, nástupce nacismu. Tato vlna se už začíná zvedat. Tento proces však bude vyžadovat více času, než kolik ho v této situaci mají. Uvidí se, co se jim podaří stihnout. Budou to uměle podporovat. V tomto roce vyšel článek Francise Fukuyamy, který sám není myslitel, ale spíš mluvčí určitých kruhů, v němž bylo napsáno, že není problém, aby nacionalismus a liberalismus působili vedle sebe a je i žádoucí, aby působili společně.

Sledovali jsme letos zasedání OSN, na němž je každoročně hlasováno o otázce odsouzení nacismu.Proti této deklaraci hlasovaly vždy USA a Ukrajina. Evropské státy se hlasování dříve zdržovaly. Letos už byly také všechny proti této deklaraci. Německo, Itálie, Rakousko, přestaly symbolicky odsuzovat nacismus. Na tom je vidět, jak se otevírá okno možností.

Proto budoucí západoevropská "nová hansa" se převrátí v Evropu regionů, kterou se bude snažit ovládnout a vykrádat Velká Británie. Střední a východní Evropa se pokusí postavit samostatně na nohy, ale v míře rozkladu Evropy sem spíš pronikne vliv Ruska, přibližně v letech 2026 - 27. Pro Rusko je to inerciální scénář na principu "Moskva - třetí Řím", nebo - "četník Evropy" (zde srov. např. některé prognózy a myšlenky ekonoma M. Chazina, který se nedomnívá, že by V. Británie měla sílu na ovládnutí západní Evropy a vytvoření vlastní měnové samostatné zóny po rozpadu světového dolarového systému, který předpokládá k roku 2025; V. Británie se však o to pokusí, aby si přinejmenším vybudovala co nejsilnější postavení v rámci USA vedeného uskupení AUKUS; pokud jde o Evropu, zde Chazin předpokládá "volný lov" jejích částí světovými mocnostmi, které zůstanou konsolidovanější než státy Evropy, popř. i kontinentálními silami, zejmína v podobě tzv. černé internacionály, což je právě stará rodová aristokracie s Vatikánem. Upozorňuji, že tento článek nemá naprosto za cíl někoho poplašit. Žijeme v době, představující rozcestí dějin, které tu nebylo po několik desetiletí. Domnívám se, že naopak není na škodu mít možnost promyslet jakoukoliv případnou verzi budoucnosti, aby se každý mohl připravit na různé varianty možného dalšího vývoje událostí v závislosti na míře jejich chápání a svých možnostech. pozn. Croix).

Rusko tam (tj. ve střední a východní Evropě) zasáhne, aby nastolilo pořádek v sousedící nastalé zóně chaosu, i když někde bude místními vládami přímo za tím účelem pozváno. Mimochodem i Pobaltí se kdysi stalo součástí Sovětského svazu na základě odhlasování místními parlamenty. Je potřeba si uvědomit, že pro staré kontinentální evropské pozemkové elity, pro Vatikán (jako jejich představitelskou organizaci, pozn. Croix), to bude pozitivní proces, to tyto síly budou Rusko ve skutečnosti přizývat k zapojení. Současné liberální vlády budou před vývojem utíkat. Ty konzervativní síly v Evropě, které přežijí současný mocenský boj, bude Rusko potom hájit (např. ve Francii už žádné takové reálné síly z mocenského hlediska nezbyly, ti, kdo se tam (formálně) hlásí ke konzervatismu, jsou hodnotově ve skutečnosti už pouzí centristé).

Cíl likvidace tradičních hodnot, spojený se zaváděním propagace sodomie, nekonečného počtu nových pohlaví atd., se v Evropě urychlil zejména v posledních letech, kdy k narušení tradičních rodinných a sociálních vazeb byla využita sada různých omezení a zásahů namířená do této sféry, spojená s agendou pandemie covidu a pod její záminkou. Národní, náboženská a rodinná tradice jsou nežádoucí a jsou předmětem potlačování. Proto se situace v Evropě v tomto směru mění v katastrofu, protože jde o nevratné zlomové procesy, podobně jako byla katastrofou 90. léta v Sovětském svazu. Krize jsou  časově ohraničené a lze je následně překonat. Ale v Evropě v nejbližších letech nastane z uvedených důvodů přímo katastrofa. Posílená tím, že během dvou tří let v Evropě ekonomické problémy přerostou i v sociálně-ekonomickou katastrofu s nepokoji s miliony běženců a vlády budou postaveny před rozhodnutí potlačit tyto nepokoje násilným způsobem, nebo před nimi ustoupit na úkor svých zákony respektujících a pracujících občanů.

Pro řadu konzervativně založených lidí v západní Evropě bude čím dál tím zajímavější možnost emigrovat z tohoto prostředí kamkoliv, a jednou z takových oblastí pro ně bude Rusko. Nejbližší dva tři roky bude životní úroveň v Evropě upadat, ale ještě se tam bude dát žít. Většina obyvatel v Evropě dle průzkumů mínění má nicméně naivní představu, že teď probíhá nějaká ohraničená krize, po které se začne zase všechno zlepšovat, přičemž věří tomu, co jim předkládají v televizi a nejsou schopni rozpoznávat realitu. Pro ruské lidi žijící v Evropě je vhodné zvážit v nejbližších třech letech v závislosti na vývoji situace návrat do Ruska, a připravit se na něj. Již nejbližší zima způsobí v Evropě velké problémy a každá další zima bude horší a horší. Evropa už nebude schopna z ekonomických důvodů udržovat životní úroveň obyvatelstva.

Je několik variant dalšího vývoje, které lze stanovit s různou mírou pravděpodobnosti. Nyní se pokusíme popsat variantu, která odpovídá inerciálnímu vývoji, který nastane, jestliže se dosavadní trendy nezmění. /pokračování/