O PARLAMENTNÍ DEMOKRACII
"Parlamenty jsou páteří tradiční demokracie v její dnešní, ve světě převládající, podobě. Parlament je falešným zastoupením lidu a parlamentní systém je scestným řešením problému demokracie. Parlament je původne zakládán, aby zastupoval lid, ale to samo o sobe je nedemokratické, protože demokracie znamená moc lidu a nikoli moc jeho zástupců. Pouhá existence parlamentu znamená nepřítomnost lidu, ale skutečná demokracie existuje jedině prostrednictvím účasti lidu a nikoli prostřednictvím činnosti jeho zástupců. Parlamenty se staly právní přehradou mezi národy a výkonem moci, vylučují masy z politického života a monopolizují si svrchovanost na jejich místě. Národům je ponecháno jen falešné vnejší zdání demokracie, která se projevuje stáním v dlouhých frontách při vhazování hlasovacího lístku do volební urny. Aby byl odhalen charakter parlamentu, musíme se podívat, jak takový parlament vzniká.
Parlament je bud´ volen z volebních obvodů, ze strany nebo koalice stran nebo metodou jmenování. Ale všechny tyto postupy jsou nedemokratické, protože rozdělování obyvatelstva do volebních obvodu znamená, že jeden poslanec zastupuje tisíce, statisíce nebo milióny lidí podle počtu obyvatelstva. Znamená to také, že tento zástupce neudržuje žádné lidové organizační spojení s voliči, protože je stejně jako ostatní poslanci považován za představitele veškerého lidu. Právě to vyžaduje nynější tradicní převládající demokracie. Masy jsou proto naprosto izolovány od svého zástupce a ten je naopak naprosto izolován od nich. Ihned po získání jejich hlasů monopolizuje si sám jejich svrchovanost a jedná místo nich. Převládající současné tradiční demokracie ve světe obdaří poslance parlamentu posvátností a imunitou, jež je upírána jiným jednotlivým příslušníkum lidu. Znamená to, že se parlamenty staly prostředkem, jak pro sebe uloupit a uchvátit moc lidu.
Filozofové, myslitelé a spisovatelé obhajovali teorii zastupitelské vlády v době, kdy národy, aniž by si to uvědomovaly, byly hnány jako ovce králi, sultány a dobyvateli. Nejvyšší tužbou lidu v těchto dobách bylo mít někoho, kdo by ho zastupoval pred takovými vládci, kteří to odmítali. Národy proto prošly dlouhým a rozhořčeným bojem, aby dosáhly toho, po čem toužily. Po úspešném nastolení éry republik a zapčcetí éry mas je tedy nesmyslné, aby demokracie znamenala jen zvolení několika málo zástupců, kteří by jednali jménem širokých mas. To je zastaralá teorie a překonaná zkušenost. Veškerá moc musí být mocí lidu."
Výše uvedený text tvoří tři úryvky ze Zelené knihy Muamara Al-Kaddáffího z části pojednávající o parlamentní demokracii žápadního typu. Vydalo nakladatelství Dialog v roce 1990 jako svou 12. publikaci, odpovědný redaktor: Petr Novotný