Proč slavit jako den vítězství 9. květen 1945
Croix
Proč slavit jako den vítězství 9. květen 1945? Protože teprve tohoto dne na českém území se německá branná moc, nehledě na ústupové excesy, z nichž největším byla bitva u Slivice na Příbramsku, vzdala a rezignovala de facto. Ještě z 8. na 9. května 1945 probíhaly na českém území a zejména v Praze rozsáhlé boje s německými ozbrojenými silami, především silami povstalců a postupující sovětské armády. Padlí z 9. května již nejsou oběťmi druhé světové války? To, že byla domluvena kapitulace nacistických sil k půlnoci 8. května 1945 není pro nás bohužel rozhodné, a to z toho důvodu, že boje na našem území s intenzitou dále pokračovaly. Vítězství na českém území bylo dosaženo až s zhroucením německého odporu 9. května a k tomu došlo primárně v důsledku tzv. pražské operace sovětských vojsk, která začala rozhodným způsobem postupovat z různých směrů na Prahu 6. května 1945 a byla završena po jejich vstupu 9. května 1945 na území Prahy, nejprve ze severozápadu a severu a večer i od jihovýchodu. O kolik dní by byl vstup sovětských vojsk na území Prahy oproti tomuto datu opožděn, o tolik déle by zejména jednotky SS pokračovaly v řádění v Praze a v Čechách vůbec. Ukončit boj v Praze německé nacisty přimělo právě to, že se bezprostředně dostávali již do kontaktu se sovětskými jednotkami, do jejichž zajetí padnout nechtěli. Pochopitelně, s ohledem na zvěrstva, která v Sovětském svazu předtím páchali - 26 milionů mrtvých sovětských občanů byla bilance jejich válečných aktivit.
Teprve završením této tzv. pražské operace došlo k eliminaci aktivního vedení bojových operací německých ozbrojených sil na území Čech, které čítaly k milionu vojáků ještě na konci války, a které teprve po navázání přímého bojového kontaktu ze strany sovětských tankových jednotek rezignovaly, protože teprve poté považovaly svoji situaci za beznadějnou. Jak ukazuje právě např. bitva u Slivice končící až 12. května 1945 v prvních hodinách po půlnoci, v případě prodlevy sovětské pražské operace mohly rozsáhlé boje ještě dále pokračovat a přinášet další masové oběti v řadách českého obyvatelstva. Neboť jaký skutečný význam má papírová kapitulace podepsaná vrchním velením, pokud se jí bojující jednotky formálně kapitulující strany řídí výběrově?
Totéž v místním měřítku platí i pro pražské povstání, kdy dnešními zpochybňovateli událostí bývá argumentováno, že protokol o kapitulaci německých branných sil v Praze byl podepsán již 8. května v osobě generála Toussainta, což někteří dnešní překrucovatelé dějin interpretují dokonce tak, že se Praha osvobodila sama a sovětských jednotek nebylo třeba. Co však bylo platné, že kompromisní část členů České národní rady, povstaleckého orgánu, podepsala s tímto generálem uvedený protokol, jestliže byl německými ozbrojenými silami "respektován" zcela výběrově, zejména nerespektován jednotkami SS (stejně jako byla celkově nerespektována kapitulace německého vrchního velení před spojenci v samotném Německu milionovou Schörnerovou armádou v Čechách) a boje reálně pokračovaly až do bojového kontaktu německých sil na českém území se sovětskou armádou?
Proto je fakticky dnem vítězství nad německým nacismem a završení květnového povstání českého lidu, jakož i dnem osvobození zpod německé okupace a ukončení okupačních plánů na "konečně řešení české otázky" a koncem 2. světové války v českých zemích právem stále 9. květen 1945, tak jako už původně byl.