Severní proud a Evropa po diverzi
/Croix/
V posledním zářijovém týdnu roku 2022 se odehrála událost, která má význam srovnatelný s 9/11 2001. Bez nadsázky. Jde o diverzi na obou větvích Severního proudu. Provozuschopná zůstala jedna větev potrubí, což je méně, než když byl v provozu jen Severní proud I. Ke třem poškozením v podobě výbuchů došlo v jeden čas, což vedle faktu, že se jednalo o seismicky zaznamenané výbuchy, prakticky vylučuje náhodu. Pro Evropu těžící z levného a dostupného ruského plynu, který jí zaručoval ekonomickou prosperitu po celá desetiletí, to je strategický úder. Protožemnoho závodů a celých odvětví zejména v západní Evropě bylo připraveno o jakoukoliv šanci dalšího rozvoje a podstatná část z toho i o šanci vůbec se udržet v chodu za rentabilních podmínek. Jakkoliv se už dosud dělo v Evropě s trhem energií a vývojem jejich cen, to co se dělo. Ale plyn objemově byl potenciálně stále k dispozici a bylo teoreticky možné jeho dodávky navyšovat v případě nezbytnosti, která by třeba v nadcházející zimě mohla "přinutit" Německo k "nouzovému" zprovoznění SP-2. S tím je teď konec. Dosud bylo možné doufat v poznenáhlé pouhé "otočení uzávěrem" v případě nezbytné potřeby, a tím navýšení dodávek plynu. Teď už ne. V stávající situaci v globální politice nebude ani možné takto "poznenáhlu" přikročit k zahájení rozsáhlých náročných oprav na potrubích po dobu řady měsíců, pokud vůbec. A i když by se situace v tomto směru někdy v budoucnu změnila k lepšímu, samotné opravy si vyžádájí měsíce příprav a pak následné několikaměsíční provedení, které bude srovnatelné náročné, jako původní položení potrubí. Za tyto v součtu už roky si přinejmenším západoevropská ekonomika klekne. Celá odvětví nevratně zmizí. Odpovídající měrou to zasáhne i středoevropské ekonomiky.
Je to strategická porážka německého modelu budování EU, protože je to strategická ekonomická ztráta pro Německo. Je to strategická porážka všech západoevropských národních ekonomických a mocenských elit států EU. Je to strategický úder přinášející prospěch pouze Britům a USA, které tak do značné míry odstranily páku ruského vlivu na další nadcházející evropské události a Evropu učinily závislejší naopak na jejich libovůli. A na dodávkách zkapalněného plynu od USA navždy za dražší peníze a navždy v nedostatečném množství. Bude to likvidace Evropy jako hlavního vývojářského i technologického konkurenta-výrobce v budoucím světě, v němž si v rámci AUKUSu chtějí zajistit dominantní místo, byť to bude svět rozdělený do několika ekonomických a měnových zón (čemuž už zabránit zcela nelze). Kromě fyzického zániku továren a firem bude mít nyní touto diverzí vytvořená situace dopad i v podobě rozsáhlého odlivu kapitálu z Evropy do zámoří, který už sice začal s uměle vyvolanou energetickou krizí, resp. krizí cen energií (kterých přitom objemově, či megawatově, bylo stále stejně jako před začátkem této "krize"), To vše se teď dále umocní a urychlí. Za těchto okolností se lze rozloučit s myšlenkou, že stávající eurozóna přežije a budou jednou z budoucích samostatných měnových a ekonomických zón, které se ustaví během již probíhajícího rozpadu jednotného dominantního celosvětového dolarového systému (dolar jako jediná rezervní měna) během nejbližších asi tří let. Jinými slovy do roku 2025 euro nedožije. Ani dnešní EU. O trhance z ní se rozpoutá boj mezi zbylými kontinentálními národními elitami, zejména německými a francouzskými, a Británií, která by chtěla získat na ekonomických a politických troskách západní Evropy pod svou kontrolou vlastní mocensko-ekonomicko-měnovou zónu vlivu, díky níž by v rámci AUKUSu byla rovnocenným partnerem USA. Za každou cenu. Do procesu, který dorazí bývalou (západo)evropskou idylku, v rámci svých zájmů a možností bude samozřejmě zasahovat i Rusko.
Rusko ztrácí rovněž na strategické úrovni své možnosti (pozitivního) ovlivňování vývoje v EU. Pozitivního v obou smyslech, tj. jak ve prospěch Evropy (levný plyn, šance stabilizace Evropy v dnešní globální ekonomické krizi), tak samozřejmě ve prospěch svůj. Prosazovat své zájmy v Evropě pro něj bude nyní mnohem komplikovanější a s méně možnostmi ovlivnění méně potenciálních partnerů zde. Ale surovinově a energeticky je Rusko s velkou rezervou autarkní, včetně možností předislokování vývozu energií do asijských oblastí. Proto může na strategické úrovni přehodnotit své zahraniční zájmy a postupy při jejich prosazování, ale likvidační úder jako pro Evropu to pro něj není.
Cui bono jasně napovídá, že tato bezprecedentní diverze byla dílem sil, které vždy vystupovaly ostře proti budování Severního proudu, a zejména v posledních letech proti SP-2. Pro které symbióza kontinentální Evropy s Ruskem byla vždy tou nejhorší noční můrou. Zároveň to znamená potvrzení, že Německo nedokáže hájit své zájmy v konfrontaci s těmito silami. Udělali jim to takříkajíc před nosem. Něměcko má své národní elity a dosud i ekonomickou a technologickou kapacitu, konkurující anglosaskému světu. Ale je zjevně stále okupovanou zemí. Prezident Biden řekl novinářům 7. ůnora 2021, že pokud Rusko zahájí vojenskou operaci na Ukrajině (americkém vojenském předpolí prakticky v ruské předsíni, pozn. Croix), USA se Severním proudem skoncují za každou cenu, s výslovným ubezpečením, že prostředky si USA najdou jakékoliv, aby toho dosáhly. Bývalý polský ministr zahraničí Sikorski vzápětí po diverzi na svém twitteru k fotografii plynu vystupujícího na hladinu moře z poškozeného potrubí s bezprostředností sobě vlastní napsal "Děkuji, USA".
V oblasti pozdějších podmořských výbuchů u dánského ostrova Bornholm na potrubí SP po delší dobu křižovala americká válečná loď USS Kearsarge, doprovázená dalšími US plavidly, která zde prováděla "námořní cvičení". USS Kearsarge je víceúčelová výsadková loď s vlastní leteckou podporou nesenou na palubě, vybavená pro provádění celospektrálních vojenských operací, včetně i podmořských diverzních vojenských operací. K výbuchům potrubí v oblasti východně nedaleko od ostrova Bornholm došlo krátce po opuštění této zóny uvedenou námořní eskadrou.
"Svatý Václave, nedej zahynouti nám, ni budoucím:"