Západ, my a rok 1939
Jak se dalo očekávat, mainstream opět mlčí k mementu českých dějin, kterým je 15. březen 1939. Datum a událost, která ve skutečnosti přesně vystihuje pravý vztah tzv. Západu k nám a "ostatnímu" východu Evropy. Pointa, která přišla krátce po "Mnichově" v roce 1938, což byla další událost, na kterou se vztahuje totéž konstatování o vztahu Západu k nám.
Proto i já, opět jako skoro každý z posledních roků, naopak připomínám tuto smutnou a tragickou událost, aby se na ni nezapomnělo, a aby se na ni nezapomnělo na takovou, jaká byla a jaký měla skutečný význam a obsah. Protože vývoj v Evropě i u nás mi připadá takový, že se čeká, až se na některé historické události nevhodně svědčící o dlouhodobém vztahu Západu k jeho sousedům, natolik zapomene, aby je bylo možné později připomínat s opačnou interpretací. Takže např. 15. březen 1939 jednou bude dnem osvobození českých zemí Německem a pravým počátkem naší evropské integrace na věčné časy. Nesmějte se, taková je dnešní logika směřování věcí, zejména informačního pole uvnitř Evropské unie. Naštěstí můžeme doufat v to, že žádné směřování dějin nikdy nebylo navždy jednosměrné a nebude tomu ani protentokrát. A změní se to ještě zavčas, než dojde k nejhorším nevratným změnám.
Na závěr využiji k této události a jejím dalším souvislostem některé pasáže ze svého projektu Český historický kalendář, který je ve formě samostatné rubriky, jak jistě pravidelní čtenáři evidují, součástí těchto stránek.
Jak jsem již zmínil výše, bezprostředním krokem, který posléze vedl k 15. březnu 1939 byl československé vládě západními mocnostmi vnucený tzv. mnichovský diktát, kterým Československo západní spojenci, zejména Francie a Velká Británie, za účasti fašistické Itálie, předhodili Německu pod hrozbou, že jinak bude za viníka války, která by vypukla, považováno Československo a nebudou v případném otevřeném vojenském konfliktu dodrženy předchozí uzavřené spojenecké dohody. Následovalo obsazení českého pohraničí Německem a vyhánění českého obyvatelstva do vnitrozemí. To byl konec První. čs. republiky.
15. březnem 1939 pak započala německá nacistická okupace českého zbytku Československa, byl to zároveň konec tzv. Druhé republiky, vytvořené ze zbytků čs. území po "Mnichovu" 1938. Začalo německé vojenské obsazování českých zemí. Dalšího dne 16. března 1939 vydal Hitler výnos o zřízení tzv. protektorátu. Výnosem vrchního velitele německých jednotek v protektorátu mj. byla u nás 17. března 1939 zavedena jízda na silnicích vpravo. Okupační správa dále 21. března 1939 zavedla jako úřední řeč v protektorátu němčinu. Během pouhých 6 let německé nacistické okupace násilnou smrtí zahynulo na 360.000 našich občanů. Tzv. konečným řešením české otázky byla fyzická likvidace, vystěhování a v případě vhodné genetické dispozice ("modroocí blonďáci") a loajality k nacistům asimilace zbytků českého národa. Vyhubení a zánik českého národa. Nikdo z nás by tu dnes v případě, že by Sovětský svaz válku prohrál, nebyl. Na to všechno se má hlavně v těchto posledních letech zapomenout. Ze zla udělat dobro a naopak.
/CROIX/