ZÁŘÍ V ČESKÝCH DĚJINÁCH
/Doplněná a aktualizovaná verze/
ZÁŘÍ V ČESKÝCH DĚJINÁCH
/Croix/
01.09.
1452 – Tábor kapituloval bez boje před vojskem Jiřího z Poděbrad a uznal jej za zemského správce. 18 let po Lipanech se tím Tábor začlenil definitivně do "polipanského" nábožensko-politického systému tehdejších Čech, přičemž se v důsledku kapitulace také táborská církev podřídila arcibiskupu Janu Rokycanovi.
1992 – Dopravní nehoda Alexandra Dubčeka na dálnici D1 u Humpolce. Událost, která zřejmě zůstane navždy zahalena rouškou tajemství. Dubček byl rozhodným odpůrcem rozdělení Československa a pro mnoho lidí také symbolem tzv. pražského jara, a tím i personální a politickou alternativou k některým uskupením (jejichž vnějšími reprezentanty byli zejména Klaus, Havel, Mečiar), která tehdy stále ještě přebírala novou politickou a ekonomickou moc.
Zmiňme jen to například, že podle expertů z BMW, které přizval k investigativnímu vyšetřování události Dubčekův syn, dle způsobu a míry poškození vozidla nebyl důvod, aby Dubček při nehodě utrpěl tak závažná zranění, kdy řidič vozidla utrpěl pouze lehká poranění. Jejich detailní závěry však ani nebyly zahrnuty do oficiálního vyšetřování. Dubček pak zemřel 7. 11. 1992 v nemocnici.
09.09.
1437 – Poprava Jana Roháče z Dubé poté, co byl o tři dny dříve dobyt jeho hrad Sión. Roháč byl posledním husitským předákem, který vedl ozbrojený odpor proti Zikmundovi.
12.09.
1683 – Bitva u Vídně. Ukončila předchozí obléhání Vídně Turky. Rozhodující porážka a zastavení náporu Turků do Evropy. Nastal obrat v „tureckých válkách“, od té doby osmanská moc z Evropy celkově už pouze ustupovala. Obranu obléhané Vídně řídili Ernest von Starhemberg a Zdeněk Kaplíř ze Sulevic. Křesťanské vojsko, které dorazilo na záchranu Vídně, tvořily oddíly z Říše, habsburských zemí (včetně zemí českých) a z Polska. Útok převážně polské jízdy pod velením polského krála Jana III. Sobieského rozhodl bitvu, když rozdrtil turecké jezdectvo.
14.09.
1092 – Nástup Břetislava II. do knížecího úřadu. Jeho vláda představovala dobu výrazného potlačení pohanství, které do té doby koexistovalo v Čechách s postupně prosazovaným křesťanstvím. Hned úvodem své vlády Břetislav II. nařídil vymýcení pohanských kultů, kácení posvátných stromů a hájů a ničení posvátných okrsků, vyhnání „čarodějů“ a věštců (pohanských kněží, žreců) ze země; dále například zakázal pohřbívání mimo (křesťanské) hřbitovy atd.
1937 – Zemřel první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
16.09.
1817 – Nález Rukopisu Královédvorského Václavem Hankou. Roznětka bouřlivých sporů a diskuzí o jeho pravost (spolu s Rukopisem Zelenohorským, který se objevil o rok později ). Spor o rukopisy akceleroval atmosféru v obrozeneckém proudu českého národa.
17.09.
1938 – Vznik Suddetendeutsches Freikorps, záškodnického dobrovolnického sboru v českém pohraničí, vyzbrojovaného a podporovaného wehrmachtem, v důsledku jehož činnosti bylo zabito na 110 českých občanů.
20.09.
1990 – Československo se stalo členem Mezinárodního měnového fondu (MMF).
24.09.
1483 – Druhá pražská defenestrace. Pozoruhodná událost, u níž se trochu více pozastavím.
Pražská obec tehdy svrhla konšely z řad patriciátu, prosazené králem Vladislavem Jagellonským, když bylo odhaleno, že jejich cílem je svrhnout kališnickou moc v pražských městech a restaurovat tam dominantní moc katolicismu.
Staré letopisy české píší:“Staroměstští konšelé se naoko hádali s novoměstskými a zatím tajně připravovali společně své lumpárny. Dali udělat řetězy do ulic tam, kde ještě nebyly, a doma měli připravené brnění a zbraně, aby mohli jít k radnici, když zazvoní na poplach.“
Součástí vojenského převratu proti kališníkům v Praze mělo být také vypovězení jejich mistrů a kněží, ale stávající konšelé měli rovněž připravený seznam 80 předních kališnických měšťanů k popravě.
Když došlo k odhalení části těchto plánů, pražské městské obce se srotily a zasáhly. Na Starém městě byl vyhozen z okna a později sťat purkmistr Jan Klobouk, celkem bylo popraveno 11 konšelů; v Novém městě pražském členové shromážděné obce konšely zastižené na radnici rozsekali a vyházeli z oken, na Malé straně byli konšelé rovněž vyhození z oken.
Král Vladislav byl nucen novou pražskou vládu uznat, neboť popsaná akce katolickému převratu stihla předejít a shromáždění obce bylo ve středověku nejvyšším oficiálním městským orgánem – jednalo se tudíž o akci legální z hlediska městského práva, stejně jako při první pražské defenestraci v roce 1419.
25.09.
1212 – Zlatá bula sicilská vydaná novým římským králem Fridrichem II. Sicilským Přemyslu I. Otakarovi za jeho politickou a vojenskou podporu. Ve skutečnosti jde o systém více listin, které zásadním způsobem upravily poměr českých zemí ke Svaté říši římské. Byla uznána suverenita napříště již dědičných českých králů ve vztahu k Říši, čeští králové byli zároveň říšskými kurfiřty (voliteli římského krále), Morava a pražské biskupství byly uznány jako nedílné části Českého království. Vrcholný výsledek zahraniční politiky a diplomatického úsilí Přemysla I. Otakara.
26.09.
1815 – Josef Božek předvedl v Královské oboře v Bubenči svůj parní automobil.
28.09.
929/935 – Zavraždění sv. Václava, knížete českého, dle legendy jeho bratrem Boleslavem ve Staré Boleslavi
995 – Dobytí hradiště v Libici nad Cidlinou a vyvraždění přítomných Slavníkovců (podle Slavníka, otce bratrů, kteří vládli po něm a jichž se událost týkala). Definitivní sjednocení českého státu cestou meče a ohně. Přemyslovci využili skutečnosti, že slavníkovské vojsko bylo prakticky celé na zahraničním tažení s císařem Otou III., proti slovanským Bodrcům, přepadli slavníkovské sídlo v Libici a vypálili je. Někteří ze Slavníkovcú v zahraničí přežili, ale jejich domácí moc byla vyvrácena. Nejznámějším příslušníkem rodu byl sv. Vojtěch, pražský biskup. Slavníkovci byli do té doby jako knížata uznáváni východočeskými Charváty a jihočeskými Doudleby. Tato událost završila sjednocení různých českých kmenových útvarů v jednotné přemyslovské knížectví.
1322 – Český král Jan Lucemburský vojensky podpořil císaře Ludvíka Bavora v bitvě u Mühldorfu, za což získal jako léno Chebsko, které od té doby bylo definitivně připojeno k českému státu.
30.09.
1938 – Československá vláda přijala tzv. mnichovský diktát, kterým ji západní spojenci v čele s Francií velkou Británií, za účasti fašistické Itálie, předhodili Německu pod hrozbou, že jinak bude za viníka války, která by vypukla, považováno Československo. Následovalo obsazení českého pohraničí Německem a vyhánění českého obyvatelstva do vnitrozemí. Konec 1. čs. republiky.
Nebudu tuto událost samu o sobě dále rozebírat, všichni snad rozumí jejímu významu, i tomu, že to byl první krok k definitivnímu vymýcení české státnosti a českého národa, tak jak se to jako červená nit táhlo přes tisíciletí českou (respektive společnou slovansko-germánskou) historií. Stačí si projít třeba tento „Český historický kalendář“, v němž jsem se snažil základní a symbolické přelomy českých dějin zachytit v co možná nejstručnější, a tak nejpřehlednější formě.
Na závěr pouze konstatuji, s ohledem na každoroční mediální a politické běsnění kolem 21. srpna 1968, že je absurdní, aby ten, kdo nás vytáhl za 2. světové války spalovači mrtvol už skoro z pece, byl za jedinou chybu v našich vzájemných vztazích, o jejíž vynucenosti se lze přít, a kterou nota bene učinil jeho už neexistující předchůdce, donekonečna démonizován, zatímco vypočítaví „spojenci“ jsou stále jednostranně velebeni a tradičnímu usilovateli o ovládnutí celého Polabí a vyhlazení jeho slovanských obyvatel je vše odpuštěno a zapomenuto. Buďme spravedliví na obě strany. Svět se dávno změnil a radikálně se mění i v této době. A model přežití pro nás za této situace se tentokrát opravdu nenalezneme na západ od Šumavy. Tam je evropská civilizace pod orwellovsky naoko nastrčeným heslem údajné ochrany evropských hodnot naopak demontována a pohlcována přílivem nesourodých zástupů z jiných civilizačních okruhů, k nimž v roce 2020 ještě přibyla naprosto šílená agenda "kowydizmu.", po které letos, v roce 2022, následuje energetickoekonomická sebevražda realizovaná (nejen) na platformě energetické burzy, sváděná ovšem na probíhající ruskou vojenskou operaci na Ukrajině a "putinovskou zlomyslnost.".